lllllll Aktuálně: mě nic nenapadá :D


<<< hudba co mě fascinuje lll<<< on má tak dokonalej hlas! :3

Červenec 2010

Go Go Girls XD

19. července 2010 v 22:31 | Mitsuki |  SasuNaruSai obrázky
lol

SasuNaruSai na Facebooku

19. července 2010 v 22:30 | Mitsuki |  Blog
No, takže...už mě štvalo, že na Fb neni žádná skupina SasuNaruSai, tak jsem jí založila...:D Ale je tam jenom 7 členů a nevypadá to, že by se to nějak rozrostlo...Tak to dávam sem, aby se tam taky přidal někdo jinej než pět lidí z mýho seznamu, já a někdo koho neznam :D Protože to je pak o ničem, tak jenom dávam vědět, že něco takovýho existuje...jestli chcete, můžete se přidat >Tady . Arigatou :3

Naru

School time 2

19. července 2010 v 19:20 | Mitsuki |  Sasunaru - kapitolovky

Dneska jsem Narutovi nabídl doučování z matiky. Překvapilo mě, že ho přijal, ale pravda je že pomoct s tím potřebuje. Chvíli jsme jeli tramvají a vystoupili jsme pár zastávek od školy. Bydlím v klidné obytné části města a celkem mě to tu vyhovuje. Nějaký davy lidí moc nemusim.
"Tak jsme tu." Zastavil jsem se před menším žlutým domkem a odemknul bílé plastové dveře. Vešli jsme dovnitř a Naruto se začal rozhlížet kolem.
,Wow, jsem fakt u Uchihy doma!´pomyslel si blonďák.
"Máte to tu fakt pěkný." Usmál se a já jenom pokrčil rameny. Zuli jsme se a šli ke mně do pokoje.
,Útulný!´ první slovo, který Naruta napadlo když tam vešli. Na zemi byl tmavě šedý koberec. Jedna stěna naproti dveřím byla zelená a bylo na ní velké okno s bílými závěsy, skrz které svítilo jarní slunce, a celý pokoj byl tak prosluněný. U okna byl rohový stůl, na kterém byl černý notebook a spousta dalších věcí a u něj černé pohodlné křeslo. Na druhej zdi měl dvě poličky, kde byli tři barevné krabice, nějaká kytka v bílo-modrém květináči co visela dolů a rámeček s fotkou, na kterou Naruto moc neviděl, takže nedokázal rozeznat, kdo tam je. Na protější straně byl nějaký obraz a v rohu postel, už od pohledu měkká s hezky barevným povlečením a u toho noční stolek, kde byl budík a ještě nějaký papír. V druhém rohu u dveří měl komodu a nad ní zrcadlo. Ještě tam byl plakát nějaké kapely.
"Páni. Pokoj Sasukeho Uchihy jsem si představoval úplně jinak." Usmál se Naruto a hodil si tašku na zem.
"Hm? A jak?" pozvednul jsem obočí a sednul jsem si ke stolu. Bordel jsem odsunul na stranu, aby se uvolnilo místo a Narutovi jsem přinesl ještě jednu židli.
"Nevim, prostě…myslel jsem si, že máš úplně jinej vkus, ne že to tu budeš mít takhle vyrovnaný a barevný." Posadil se i on a vytáhli jsme matiku.
"Takže, co přesně teď chceš vysvětlit?" podíval jsem se na něj a on začal něco hledat v knížce. Najel až na úplnej začátek a položil mi to přede mě.
"Cože?! Ty nechápeš tohle? Vždyť na tom stojí snad úplně všechno, co jsme od tý doby brali!" vykulil jsem oči. Nechápu, jak mohl dostat na pololetí 4ku!
"Hm, ne no," nevinně se pousmál a já si jenom povzdechnul.
"Fajn, tak začneme úplně od začátku." Pustil jsem se do vysvětlování.
Slunce už zapadlo a já se tak zabral do výkladu, že jsme si ani jeden nevšimli, že už bude sedm večer. Vyrušilo nás až bouchnutí dveří a hlas z předsíně.
"Ahoj Sasuke!" ozval se můj bratr a vešel dovnitř.
"Ah, ty máš návštěvu?" díval se na Naruta.
"Jo, no vlastně tohle je Naruto pomáham mu s matikou…Naruto tohle je Itachi můj brácha." Představil jsem je a Itachi se usmál.
"Aha, těší mě Naruto. Půjdu udělat večeři, ty si dáš taky, že?" ani nečekal na odpověď a zase zavřel, typický.
"Máš milýho bráchu." Usmál se kluk co seděl vedle mě.
"Jo, snaží se. Tak co, už to aspoň trošku chápeš?" Přísahám, že jestli řekne že ne tak se o něj vlastnoručně postarám.
"Ale jo, už se mi to skládá dohromady. Fakt díky Sasuke. Ale ještě si mi neřekl, co za-"
"Sasuke! Pojď mi s něčim pomoct!" zavolal brácha z kuchyně, tak jsem se celkem neochotně zvednul a šel za nim.
"Vyndej mi to prkýnko." Kývnul směrem ke skříni, tak jsem ho vytáhnul a podal ho.
"Páni tady to voní, docela ses překonal, grilovaný kuře už jsem neměl hodně dlouho." Sbíhali se mi sliny když jsem na to koukal.
"Občas to neuškodí, když ho udělam, ne?" Nandal kuře na tři talíře, k tomu přidal rýži s nějakou omáčkou a do toho nakrájel zeleninu. Do skleniček nalil pomerančový džus a dal to na stůl.
"Zavolej Naruta, ať přijde." Přikázal mi a tak jsem se vrátil.
"Pojď na jídlo." Kývnul jsem na něj a tak se zvednul a šel se mnou.
"Děkuju" usmál se, když jsme si sedli a začali jsme jíst.
"No, Naruto, takže ty jsi tu kvůli matice?"
"Vlastně jo. Matika mi vůbec nejde, tak mi Sasuke nabídnul doučování."
"To je od tebe hezký, bráško. Znáte se už dlouho? Popravdě, Sasuke tu ještě nikoho neměl. Ale sem rád, že sis našel kamaráda." Ne! Nechci aby to Itachi pochopil tak, že se s usuratonkachim bavim pořád. Žádný kamarádi nejsme. Je tu jenom kvůli doučování!
"Nevim, jestli se tomu tak dá řikat." Zamručel jsem a podíval jsem se na Naruta svým obvyklým arogantním pohledem. Ten tomu nevěnoval přílišnou pozornost, asi už byl na to zvyklý, tak jenom pokrčil rameny a jedl dál. Po večeři jsme šli zpátky do pokoje a Naruto si začal dávat matiku do tašky.
"Tak já už půjdu, je moc pozdě. Ale…co za to teda budeš chtít, Sasuke?" zvednul ke mně hlavu, když si zapínal baťoh.
"Víš co, domluvíme se zejtra ve škole. Zatím to nech bejt." Usmál se a hodil si to na záda.
"Fakt díky, Sasuke. Hodně si mi pomohl, ještě pár hodin a už nebudu propadat…"
"Nejseš úplně blbej, jenom máš nulovou logiku." Pousmál jsem se a on se zamračil.
"Hej!"
"Mam pravdu."
"Nemáš!"
"Mysli si co chceš."
"Už radši půjdu, nebo tě budu muset za chvíli dát pěstí."
"Ty? Tss."
"…! No tak ještě jednou dík. Měj se." Řekl a šel, tak jsem ho ještě vyprovodil ke vchodu.
"Ah, Naruto ty už jdeš? Kdykoliv můžeš zase přijít, tak ahoj." Vykouknul Itachi z kuchyně, tak se s ním Naruto rozloučil a odešel. Vrátil jsem se do pokoje a lehnul jsem si na postel. Nemohl jsem ho dostat z hlavy…


Zpátky doma! :D

18. července 2010 v 12:16 | Mitsuki |  Blog
Tak jsme se včera konečně vrátili z Itošky, bylo to tam super, ale jsme rádi že jsme doma :D Upřímně už se těšim jak tu budu jíst pořádný jídlo, protože jsme několik dní přežívali jenom na pizze a ještě ke všemu tej samej (ne že by nebyla dobrá, ale přece jenom) Potkali jsme tam hodně zajímavejch lidí a byla tam teda hrozná prdel, prostě nejlepší :D :) Sice nějak moc opálená nejsem, holt málo pigmentu, takže jsem nejdřív byla jako rak, ale nevadí :D povídku bohužel žádnou nevezu, ale teď se jdu pustit do pokráčka School time, takže by tu dneska mělo přibýt. Jinak sem si přivezla sebou úplně dokonalej prstýnek, no posuďte sami:
prstynek
Snad je to tam dobře vidět, takhle je to kolem dokola :) Taky jsme tam objevili takový ty automaty na různý figurky a takový blbosti, no a jeden tam byl s Narutem, takže jsme přivezli figurku Naruta, Sasukeho, Kakashiho a 2x Nejiho :D
Taky už jsme se nějak domluvili KONEČNĚ na ten cosplay, takže budem mít celej Team 7 (budu Naruto), no ale asi až o Vánocích, nevadí...ještě pořád se k nám můžete přidat, Plzeň lidi berem Plzeň (nebo okolí, hlavně aby vám nedělalo velkej problém se sem dostat) ;D
Zatim ahoj, M.

Úplně dokonalej obrázek^^.

14. července 2010 v 13:00 | Mitsuki |  SasuNaruSai obrázky
Tak tenhle se mi fakt líbí.....:)

LA

A další :)

11. července 2010 v 11:57 | Mitsuki |  SasuNaruSai obrázky
Miluju to ♥
sns

















Dovča

10. července 2010 v 3:12 | Mitsuki |  Blog
Ahojky, tak sou konečně tři ráno a zachvíli pojedem do Itálie :D No špatná zpráva je, že sem nic víc nenapsala, takže si musíte vystačit s pár obrázkama....Tak já už du, tak se tu mějte pěkně...snad tam vůbec dojedem a doufam že se vrátíme :D Zatim ahoj ;)

kuk

Nevěř všemu, co slyšíš 6

9. července 2010 v 10:56 | Mitsuki |  Sasunaru - kapitolovky

Tak akorát sem to dodělala, další přepsanej díl naší povídky s Narein ;) Nevim, moc se mi nelíbí to jak sem ho přepsala...:/


Ráno už všichni byli vzhůru a balili, až na Naruta, který pořád spal. Zrovna, když si Sasuke tak hezky sbalil spacák, se vzbudil a když se nedíval, ten spacák mu vzal a přikryl se s nim.
"Heej! Vstáváme!" otočil se na něj Sasuke, protože slyšel nějakej zvuk a začal ho z něj sundavat.
"Neee! Já chci ještě spát!"
"Všichni už jsou vzhůru čekáme na tebe!" bojovali spolu o spacák, ale Naruto si ho ze všech sil držel u sebe.
"Ještě 5 minut! Prosííím!" Sasuke už nevěděl co s nim, tak ho začal lechtat, což mělo za následek že Naruto začal pištět a smát se.
"Neeee! Nech mě tady!"
"Nenecham"
"Nech tohoooo" vypískl Naru když už mu skoro ze smíchu tekly slzy z očí. Sasuke teda přestal a lehnul si na něj.
"Tak jo."
"C-co??"
"Ale vylezeš ze spacáku!"
"Nebo co?" vytřeštil na něj oči.
"Nebo….budu pokračovat."
"Dobře dobře dobře dobře!!" Naruto začal hned vylejzat ven. Sasuke se tomu musel usmát a když byl venku, spacák zase sbalil. Když měli všichni sbaleno (no, vlastně když na ně všichni dočekali), vyrazili zpátky do Konohy. Naruto šel vzadu celej rozespalej a pořád je zdržoval.
"Co ti je? Dneska si nějak mimo.." přišel za ním Sasuke.
"Chce se mi spát…ale strašně….asi mam spavou nemoc."
"Aha…vydrž do odpoledne, dáme si pauzu."
"Hm…budu se snažit."
Šli dál, a odpoledne Kakashi zastavil na nějakej mýtince.
"Tak děcka, dáme si chvilku pauzu" řekl a očima už byl připoutanej k Icha Icha. Naruto sebou plácnul na zem a do pár sekund spal. Sasukeho nebavilo jen tak ležet, tak vstal a šel se projít. Sai si všimnul, že někam jde a tak šel za nim.
"Sasuke, nešel bys někam?" zeptal se ho kousek od mýtinky.
"A kam?"
"No já nevim kam chceš ty?"
"Jako teď?"
"Myslim až budem v Konoze…"
"Hmmm…můžem no."
,Výborně,´pomyslel si Sai a odešel. Sasuke se tam zachvíli vrátil a když už chtěli jít, všichni se otočili na spícího Naruta, kterej rozhodně nevypadal, že se hodlá vzbudit.
"Co s nim?"
"Já ho vezmu," řekl Sasuke a vzal ho do náruče. Večer došli do Konohy, Sasuke s úplně odkrvenýma rukama, a tak chvátal domů aby ho už konečně položil. Přikryl ho na posteli, a v tu chvíli se Naruto vzbudil.
"S-Sasuke?"
"Konečně," prohlížel si ho.
"Co tu dělam?"
"Odpoledne si usnul, tak sem tě přinesl sem."
"Aha…díky," usmál se "jsem úplně mimo."
"V pohodě." Taky se usmál a úplně zapomněl, že má někam jít.
Zachvíli se ozvalo klepání na dveře. Sasuke šel otevřít a Naru se tam snažil nějak dobelhat.
"Nezapomněl si na něco?" pousmál se na něj Sai, kterej stál za dveřmi.
"Eh? Jo, no jo…Tak čekej, já se převlíknu." Sasuke odešel do pokoje.
"Co se děje?" přišel za nim Naruto.
"Slíbil sem Saiovy že někam půjdem.."
"Co? Proč jemu?"
"Odpoledne když jsme měli pauzu, se mě zeptal…tak sem řekl že jo."
"Ale proč?! To tu mam počkat, nebo co?"
"No já myslim, že bys mohl jít s náma, ne?"
"Jo?"
"Jasně," usmál se na něj Uchiha.
"Tak jo."
Oba se převlíkli do něčeho normálního a šli ke dveřím.
"Sai Naruto půjde s náma." Oznámil mu Sasuke a Sai se na Naruta žárlivě podíval a pak se na Sasukeho usmál.
"Dobře."
"Tak jo." Chytnul Naruta za ruku a šli. Došli do nějakýho menšího baru, kde se posadili ke stolu. Každej si něco objednal a o něčem se začli bavit.
"Proč si vůbec chtěl někam jít, Sai?"
"Nevim, prostě se mi chtělo…"
"Aha…no já jenom že sme se spolu nikdy moc nebavili."
"A to vadí?" usmál se Sai.
"No…ne." Pokrčil Sasuke rameny a Naruto se zachvíli zvednul a šel na záchod. Sai toho využil a naklonil se k Sasukemu blíž. Nakonec ho jemně políbil na rty a zase se stáhnul zpátky.
"C-co to děláš?!" Sasuke byl úplně vyvedenej z míry.
"Víš…už dlouho se mi líbíš…" přiznal Sai a napil se ze skleničky.
"A-ale vždyť já už mam Naruta!"
"Právě…" povzdechl si.
"Takže…sorry, ale tohle nepůjde."
"Promiň."
"Jo, dobrý…" pořád nechápal Sasuke a vůbec nevěděl, o čem se teď se Saiem bavit. Naruto se vrátil ze záchodu a zase si sednul. Všichni tři nic neříkali, Naruto se nudil, Sasuke přemýšlel a Sai se na všechny okolo koukal jeho typickým úsměvem.
Po pár minutách se Sasuke zvednul a šel taky na záchod.
"Naruto?" otočil se na něj Sai.
"Hm?"
"Ty chodíš se Sasukem?"
"N-no…"
"Jak dlouho?"
"No už pár dnů…"
,Tak to mam ještě šanci,´ pomyslel si Sai.
"Proč?"
"Nic, jenom se ptam…"
"Hm…" dál tam znuděně seděl a když se Sasuke vrátil, ještě tam byli asi dvě hodiny. O něčem se bavili, takže už nebyla taková nuda, jako předtim. Potom se Naru zvednul, že už půjdou a šel ven.
"Tak ahoj," chtěl Sasuke taky odejít, ale Sai ho zadržel.
"Počkej," zvednul se a otočil si ho k sobě.
"A co něco vyzkoušet? Hm??" položil mu ruku na hruď, ale Sasuke mu jí dal pryč.
"Hele…já mam Naruta…"
"A fakt si myslíš, že to má budoucnost?"
"Jo myslim."
"Tak kdyby ses někdy nudil…" přitáhnul si ho a políbil. Sasuke ho ale odstrčil.
"Tak to se asi nestane."
"Takže možná jo? Když říkáš asi.."
"Ne! Nikdy!"
"Hm…jak myslíš." Ušklíbl se Sai a Sasuke rychle odešel. Naruto na něj čekal u vchodu.
"Kdes byl tak dlouho?"
"Ale…Sai ještě něco chtěl. Půjdem?" Naruto přikývnul, a Sasuke ho doprovodil k němu domů a pak šel k sobě. Sai už byl doma taky a plánoval si, jak Sasukeho dostat.

SasUKE opět uke :D

8. července 2010 v 20:27 | Mitsuki |  SasuNaru obrázky
sasunaru

SasuNaruSai <3

8. července 2010 v 19:03 | Mitsuki |  SasuNaruSai obrázky
Muj oblíbenej pár SasuNaruSai Brzo tu přibydou další...

SNS
sns
sns
sns
sns
sns
sns
sns




































Povídky, dovolená...

7. července 2010 v 11:53 | Mitsuki |  Blog
Pár dní tu teď nepřibyla žádná povídka, no důvod je ten, že jsem 5 dní byla prostě off (byli tu kámošky), takže sem nemohla psát, no a nic napsanýho dopředu jsem neměla...Dneska a zejtra bych měla něco napsat, a v sobotu kolem třetí v noci beru kotvy a jedem do Itálie na tejden, vracíme se další sobotu takže se pokusim toho napsat teď víc a nějaký články přednastavit, aby to tu nebylo úplně mrtvý...Přes dovolenou nevim jestli něco napíšu, protože se mnou jede i Narein, ale možná někdy po večerech :D Ale nic neslibuju...tak se tu zatim mějte, ještě tu do soboty něco přibyde :)

Ty jeho oči...

1. července 2010 v 17:08 | Mitsuki |  Sasunaru - jednorázovky
Itíčkova povídka, krásná a taky moc smutná...
.
.
Naruto se mnou chodil do třídy už dva roky.Nikdy jsem se nenabažil jeho nádherných lesklých blonďatých vlasů a těch uhrančivých blankytně modrých očí. Od prvního okamžiku co k nám přišel,jsem poznal,že nás k sobě táhne zvláštní pouto. Začalo to tehdy,když jsme se jako celá třída vydali na první oběd.Po cestě se mě zeptal kdy jsem se narodil,s úsměvem na tváři jsem mu to řekl.A potom jsem ho zasypával spoustou otázek,jako třeba kolik má sourozenců,jaká je jeho oblíbená barva,film,kam chodil dřív do školy a podobně.Od té doby z nás byli přátelé.
Potom jsem se však seznámil i s jinými kluky od nás ze třídy a naše přátelství už nebylo tak pevné.Rozhodl jsem se s tím něco dělat a tak jsem se na ty ostatní prostě vykašlal.Když jsme měli být na nějaké hodině ve dvojicích,byl jsem vždy s ním.Jeho přítomnost mi byla příjemná a já jsem si začal uvědomovat,že s ním nechci být jen nejlepší přítel.
V noci se mi o něm pořád něco zdálo a já se každé ráno probouzel s malým problémem tam dole. Už jsem to nemohl dál vydržet a tak jsem mu jednoho dne řekl,jestli se nechce jít projít po chodbě.Vyšli jsme tedy do druhého patra,ve kterém se nepohybovalo moc lidí od nás ze třídy. Chvíli jsme se jen tak procházeli a pak jsem mu to konečně všechno vyklopil. Řekl jsem mu,že od doby našeho prvního setkání ,jsem cítil něco víc.taky jsem mu vyprávěl o těch snech,samozřejmě ne o tom problému,který se vždycky nějak vyskytnul .On mi na to řekl,že to cítí stejně a tak jsme se dali dohromady,psali jsme si milostné dopisy při hodinách.Pořád jsme chodili do vyšších pater naší školy,ale stále to bylo jen u povídání.
Na Valentýna jsem se svojí matkou vyrazil na návštěvu za svými příbuznými.Jeli jsme vlakem.A jaké mě čekalo překvapení,potkal jsem toho blonďatého anděla na nádraží.Naneštěstí tam byl s matkou a tak jsme se jen pozdravili a dál si šli svojí cestou.Večer mě velmi překvapilo,když jsem dostal esemesku,ve které bylo: Krásného Valentýna,Sasuke. Škoda,že nemůžeme být spolu.Tak moc bych tě chtěl poprvé políbit.Až se znovu sejdeme musíme si to vynahradit.Trochu jsem se začervenal,ještě nikdy,mi nikdo,nic takového neřekl.Když nás nikdo neviděl,posílali jsme si přes třídu vzdušné polibky,ale on naznačoval,že chce i ty pravé.
Když jsme se v pondělí opět setkali ve škole,dostal jsem vzkaz,s tím,že po škole můžeme někam vyrazit.S radostí jsem souhlasil a nechal jsem se vést,tam,kam chtěl jít on. Dorazili jsme do jedné malé cukrárny a sedli jsme si na útulné místečko.On si objednal pařížský dort a já jsem váhal,nic z toho,co měli se mi moc nezamlouvalo a tak jsem si dal věneček.Teprve když mi ho přinesli,mi došlo,že to není nejvhodnější jídlo na rande.Trochu jsem se zastyděl,ale on si toho naštěstí nevšiml. Po dlouhém povídání vytáhl mobil a začal mi předčítat mojí odpověď na jeho valentýnskou esemesku. Ptal se mě jestli to chci,ale já jsme nebyl připravený a tak jsem se od něj trochu odtáhl. Potom jsme se rozloučili a vydali jsme se domů.
Ještě párkrát jsme spolu někam zašli,ale já se pořád neodhodlal. Až jednoho dne,když jsem na něj čekal před školou se to stalo,byl jsem odhodlaný,že se to dneska stane.Zašli jsme za roh do vedlejší ulice,oba jsme zavřeli oči a konečně jsme se poprvé políbili. Bylo to tak krásné romantické a nezapomenutelné,odteď mé srdce patřilo opravdu jen jemu.
Neustále jsme si psali zamilované zprávy,chodili spolu ruku v ruce a jemně jsme se pusinkovali. V naší třídě zrovna řádila mononukleóza a tak jsme všichni dostali sdělení o tom,že máme zakázaný jakýkoliv kontakt rtů. Když nám to bylo sděleno,spadla mi čelist a Narutovi taky. Ale z jeho výrazu jsem vyčetl,že tohle sdělení rozhodně dodržovat nebudeme.
Další den jsme se školou vyrazili na zeměpisnou exkurzi,byl to nějakej nudnej film. V sále byla tma a my seděli samozřejmě vedle sebe. Když nás to přestalo bavit,věnovali jsme se pouze sobě a tomu jak se přenáší mononukleóza. Od té doby byl náš vztah ještě pevnější.
Ale potom nastal zlom. Bylo to v den mých narozenin. Ten blonďáček mi napřed popřál,ale potom udělal něco,na co nikdy nezapomenu. Chodili jsme jako vždy po chodbě,když se najednou zastavil,vzal mě za ruku a řekl,že takhle by to dál nešlo. "Náš vztah nemá žádnou budoucnost" řekl tenkrát a já jsem prostě utekl. Ta slova,mě tak moc zasáhla a nechali na mé duši obrovský šrám. Ještě k tomu byl tak drzý a ptal se mě jestli nebudeme jenom přátelé. Na to jsem už opravdu neměl a tak jsme pořád jenom plakal.Nenáviděl jsme ho za to a dával jsem svou nenávist dost jasně najevo,protože jsem ho neustále shazoval a ponižoval před ostatníma.
Už je to půlrok,ale moje duše se bude ještě dlouho vyrovnávat s tímhle obrovským šrámem. Dřív jsem neposlouchal ty,kteří mi tvrdili,že chodit s ním je chyba. Ale teď jsem si uvědomoval,že měli pravdu,on za to nestál. Vlastně nikdo nestojí za takové trápení. Od té doby jsme se změnil,teď jsem pouze chladným Sasukem Uchihou,který nedokáže vyjadřovat své city,protože tenkrát jsem se pěkně spálil. Začal jsem se věnovat více svým pravým přátelům a na něho se dodnes můžu dívat pouze se sklopeným zrakem. Protože zadívat se znovu do těch uhrančivých nebeských očí,do jeho tváře na které se zračil jakýsi pocit vítězství, by mě stálo hodně sil a riskovat to,že mu znova podlehnu,se mi nechce.