lllllll Aktuálně: mě nic nenapadá :D


<<< hudba co mě fascinuje lll<<< on má tak dokonalej hlas! :3

Láska si vždy najde svou cestu

12. října 2010 v 12:11 | Mitsuki |  Sasunaru - jednorázovky
Tak konečně jste se dočkali :D Naše povídka s Narein. :)

Vylezl jsem z horké, párou zamlžené sprchy. Jsme spolu s týmem na několikadenní misi, z čeho nejvíce času zabere cesta tam a zpátky. Vesnice, do které máme namířeno, je od Konohy zhruba dva dny cesty, proto jsme se museli přes noc ubytovat. Samozřejmě, opět na mě padl společný pokoj s tím, co se mi vkrádá každou noc do snů. Už přes několik let přemýšlím, jaké by to s ním bylo, moct ochutnat jeho rty co přímo svádí k polibku, pohladit jeho sametové černé vlasy či přejíždět mu po rozpálené kůži a mnohem, mnohem více. Postavím se jen tak, v narychlo omotaném ručníku kolem pasu před zrcadlo a prohlížím se. Cítím uvnitř sebe zas a znovu ten pocit, deprese, bolest, smutek…Co mu na mě tak vadí? Proč mi pořád nadává a ponižuje?! Nechci, aby na mě byl tak hnusnej, nechci….Opláchnu si obličej studenou vodou z kohoutku.
"Co je na mně tak špatnýho?" vyslovím nahlas a přejedu si rukou po tváři.
"Aspoň, že už spí…" Chtěl bych ho, ale nevím, jak je na tom, ale to jeho chování musí mít nějakej důvod, vždyť…
"Co dělam kurva špatně?!" vykřikl jsem a pěstí uhodil do zrcadla, které se roztříští na kusy. Syknu bolestí způsobenou střepy v mojí ruce, která není ani zdaleka taková, jakou prožívám uvnitř sebe. Oči se mi zalesknou slzami a několik jich steče po mé tváři.
"Proč?" řeknu žalostně a začnu si z ruky vyndavat kusy zrcadla, nějak se je pokouším uklidit a v hlavě mám tolik myšlenek a nevím, která je ta správná odpověď…V každém tom střepu se vidím, nechci se na sebe ale už dál dívat, jsem jen ubožák má pravdu…To že jsem silnější nic nedokazuje, pořád pro něj budu ten stejnej blbeček jako na akademii, slzy mi tečou proudem, že ani pořádně nevidím střepy na zemi. Utřu si je a pokračuju v uklízení, ještě to budu muset platit…

"Neměl bys tady takhle v noci křičet. Ještě někoho vzbudíš." Ozval se hlas ode dveří, až Naruto leknutím nadskočil. "Ale střepy přinášejí štěstí…aspoň jak se říká."
"Promiň…" pípnul a rychle to uklízel dál. Zběžně si ovázal ruku a už byl potichu, zalezl do postele a nemohl usnout, koukal do stěny, jen aby nemusel být otočený čelem k němu.
,Hn...usuratonkachi.´pomyslel si Sasuke s jemným úsměvem na rtech, kterého si nikdo nemohl v té tmě všimnout a propadl se do říše snů.

"Už zase jako poslední, Naruto!" ozval se za dveřmi pokoje vyčítavý hlas jeho týmové partnerky. Všichni měli hlad a chtěli už jít na snídani do hostince, který se nacházel pod menší, strohou ubytovnou, kde strávili dnešní noc. Čekali ale na to blonďaté stvoření, co nervózně pobíhalo po pokoji a snažilo se obléknout si kalhoty.
"Už jduuu!" vykřikl zadýchaně a přehodil si přes hlavu tričko. Jen co otevřel dveře, schytal opět jednu ránu od růžovlasé dívky.
"Za co, Sakura-chan?!" ublíženě si mnul bouli na hlavě.
"Chm!" odfrkla si a se zbytkem týmu šli dolů na jídlo. Naruto se po chvíli sebral a následoval je.

Posadil jsem se k jejich stolu a začal jíst. Snažil jsem se bejt neviditelnej, mam toho dost. Když si na mě akorát stěžujou, Sasuke i Sakura si myslí že jsem idiot a Kakashi, to radši ani nechci vědět co si o mě myslí. Nevyjadřuju se nahlas, tak jak jsem to vždycky dělával, byl jsem veselej, ale poslední dobou mám do radosti daleko…

"Sensei? Co je s Narutem?" špitla Sakura a začali ho potichu řešit tak, aby o tom nevěděl. Po snídani Kakashi rozkázal a šlo se balit. Naruto nechtěl Sasukeho vidět, bylo by to pro něj jenom horší a horší, rychle si zabalil a byl hned pryč. Nechtěl se s ním bavit, akorát se užíral. Vyšel ven, kde čekal na ostatní, když se nebe zatáhlo a vylezl velký černý mrak, ze kterého se spustil déšť.
,No výborný…´pomyslel si a zalezl pod nedaleký strom.
"Změnil ses." opět slyšel ten pohrdavej hlas za ním, kterej ho vždycky dokáže rozhodit.
"Proč myslíš?" otočil se k němu čelem, přece se s nim nebude bavit zády.
"Kde je ten hyperaktivní blbeček, se kterym jsme se pořád pošťuchovali?"
"Možná vyrostl."
"Nemožný. Z tohohle se nevyrůstá, říkám ti, že ses změnil." díval se na něj svým stále arogantním pohledem, co ho tak sere.
"No a co?! Tak ať, jestli ti tak vadim, nevšímej si mě!" vyjel po něm víc, než by chtěl. Už ho měl dost, celý Sasuke Uchiha mu lezl krkem a chtěl se ho tak moc zbavit, ale věděl, že je to marný. Přitahoval ho jako magnet, ale přesto mezi nimi byla jakási odpudivá síla, která bránila kovové částečce přilnout k pólu.
"Uklidni se, nic ti nedělam. Jen mi zajímá, proč?"
"Hele, nevim co ti přelítlo přes nos, nikdy ses o mě nezajímal a vždycky sem byl jen idiot, co ti překáží v cestě. A myslim, že z tvý strany se to jen tak nezmění, takže nemá cenu se snažit. Prostě jsem z toho vyrostl, a jestli ti to nestačí, běž někam jinam Sasuke." Opět se od něj otočil a hleděl si svého, druhý chlapec to ale jen tak nevzdal a stoupl si před něj.
"Vidím ti to na očích, Naruto…"
"Ale hovno vidíš." Odvrátil od něj pohled.
"Tak co se stalo, hm?"
"Seš nějakej ukecanej, ne? Sasuke?"
"…Neřekl bych…"
"Ale já jo." Šel od něj pryč i přes to, že na něj teď pršelo. Už měl toho Uchihy akorát tak dost.
Za chvíli dorazili i ostatní, Sakura s nadšením a stále naivní představou, že se jí třeba konečně podaří zaujmout Sasukeho a Kakashi se svou oblíbenou knížkou v ruce.
"Vyrážíme, mládeži." zavelel a napřáhl ruku ve směru, po kterém se vydají. I on si všiml, že se s jeho dříve hyperaktivním a neustále usměvavým studentem něco děje, a starostlivě ho pozoroval, jak se vláčí za Sakurou a Sasukem.
,Co tě trápí, Naruto...´pomyslel si, ale po chvíli polemizování to nechal být.

"Kakashi-senseeeei, kdy už tam budeeem?" řekla Sakura táhlým a unaveným tónem. Už šli bez přestávky několik hodin, museli se tam dostat co nejdříve. Ty ninjové na ně čekat nebudou.
"Ale, Sakuro, nějak se tam hrneš, na to, jaký tam může čekat nebezpečí. I když, menší pauzu bychom si dát mohli..." zadíval se na plac v lese, kolem kterého právě procházeli.
I Sasuke tu krátkou pauzu uvítal. Znaveně se posadil ke stromu, Sakura si sedla kousek naproti a se svůdným pohledem na něj si natáčela pramínky vlasů na prsty, ze strany jejího zájmu se ale dočkala jen naprosté ignorace. Kakashi se uvelebil opodál s Icha Icha a Naruto šel kousek od nich. Bylo to jiný, když tam nebyla ta energie, co vyzařovala z Naruta, ten věčný optimismus co dokázal vyloudit úsměv téměř na každé tváři. Každému to vrtalo hlavou, jen on znal ten důvod. Byl z toho čím dál víc v prdeli, nevěděl, co má dělat. Se smutným pohledem do řeky seděl na břehu a pohupoval se.
,Sasuke mě stejně bere jen jako blbce…´ Povzdychl si.
Po chvíli, kdy opět nabrali síly, se vydali dál. Všichni už toho ale začínali mít dost, to Narutovo staré já jim chybělo, každý si to přiznal. V celkem pochmurnej náladě se velice blízko přiblížili k místu, kam chtěli. Byla to už téměř rozpadlá vesnice, kterou napadla skupina silných ninjů, s vidinou peněz, zbraní a zásob. Vykrádali domy a pokud jim někdo nechtěl dát to, co potřebovali, prostě ho zabili.
"Buďte opatrní. Nevíme, jak moc jsou silní, ani jejich přesný počet..." řekl s mírnýmy obavami sensei a vyskočili z křoví do vesice.
"Ha, zázrační ninjové z Konohy? Proti nám nemáte šanci." ušklíbl se proti nim nejspíše vůdce nepřátelské skupiny. Během okamžiku tam přibehl i zbytek a strhl se dlouhý, vyčerpávající a strhující boj.

"Usuratonkachi, uhni!!" zvuky dopadajících kunaiů protl vyděšený výkřik černovlasého chlapce. Vypustil v tu chvíli z hlavy to, že nedává najevo emoce a zachovává si v každé situaci svojí ledovou masku, v ten okamžik mu jen jako ve spomaleném filmu běžela před očima téměř nevyhnutelná a pro Naruta smrtící srážka. S vypjetím posledních sil k němu skočil a strhnul ho na zem, chráníc ho vlastním tělem. Vyprsknul na něj krev, kterou způsobil kunai zapíchnutý v jeho břiše.
"S-Sasuke…" zaleskly se Narutovi oči, černovlásek dopadl na zem už skoro bez žádných sil. Sakura k němu okamžitě přiběhla a začala ho léčit. Naruto měl hlavu tak zmatenou, až došlo na setkání s liškou, zase byl tam dole v té tmavé chodbě, ovšem nahoře přímo zuřil. Odnesla to snad půlka vesničky, všichni nepřátelé byli do jednoho poraženi, i přes to že se Naruto snažil lišku nepoužívat, ujeli mu nervy. Kakashi když viděl tu pohromu, snažil se tomu všemožně zabránit. Ovšem nezmohl nic, jen tomu přihlížet.
Když zloba z Uzumakiho těla vyprchala, Kyuubi zmizela a zůstalo jen unavené blonďáčkovo tělo na zemi.
,Sasuke, nesmíš umřít…´strachoval se. Už i Sakuře začali po tvářích stékat slané kapky beznaděje a Kakashi měl nervy k prasknutí. Všichni jen doufali, Naruto se od nich odvrátil a spěšně si utíral slzy.
Trvalo to už snad půl hodiny a Sakuře už pomalu docházeli síly, Sasuke se pořád neprobíral a všem už dohasínali poslední plamínky naděje.
"Sasuke...prosím..." skláněl se nad ním Naruto a zoufalým hlasem ho prosil, slané kapky mu stékali po tvářích a odkapávali na jeho tvář. Ale jeho slova jako by se ztráceli ve větru a k uším jeho lásky ani nedolehly.
Růžovovlasá dívka se ztrápeným pohledem svěsila ruce podél těla. Kakashi pochopil a sklopil hlavu.
"C-co?! Ne! Snaž se, Sakuro! Ještě není konec! Sasuke bude v pořádku, ještě chvíli a---"
"Ne, Naruto! Nic nebude v pořádku, nenalhávej si něco, co není pravda! Všichni víme, jak to dopadlo!" vykřikla s pláčem a zoufale se rozeběhla pryč.
"To...ne...ne..." díval se na Sasukeho s vytřeštěnýma očima. Nechtěl věřit tomu, co teď slyšel. Mohl by opravu...zemřít? A kvůli němu. To už bylo na něj trochu moc. Padl vedle něj a propukl v hysterický pláč. Věděl, že to nic nevyřeší, ale potřeboval ze sebe všechny ty pocity vybít, dostat je ven na povrch a nechat je odplavat, stejně jako potůčky slz z jeho očí. Kakashi ho tam nechal a poodešel dál od nich. Jen těžko zadržoval slzy, ovšem jeho skelný pohled nešel přehlédnout.

Vedle Naruta se ozvalo zachraptění. V tu chvíli ztuhl a prudce se posadil.
"Sasuke!" jeho pohled byl plný překvapení, když viděl, jak chlapec vedle něj těžce oddechuje a dívá se na něj pootevřenými oči.
"Sakuro!" zakřičel na ni, ta hned přiběhla a začala černovláska znovu léčit. Sasukemu v hlavě proběhl za tu dobu, co byl v bezvědomí, snad celý jeho život.
"Sakuro, můžu ti půjčit svou chakru z lišky, jestli ti to pomůže." Nabídl se jí Naruto, pořád ještě neměli vyhráno a pořád všem tekli slzy z očí. Sasuke se nezmohl ani na slovo a Sakura nakonec souhlasila, oba dva se teď skláněli nad jejich týmovým partnerem a ze všech sil se ho snažili vyléčit.
Jeho stav se pomalu ale jistě zlepšoval a on se hlasitě rozkašlal. Cítil, jak mu tělem proudí nová síla a už nebyl tak zesláblý, jako předtím a dokázal se i sám pomalu posadit.
,Je v pořádku...´ proběhlo mu hlavou když se zadíval na Naruta a oddychl si. Neodpustil by si, kdyby se mu něco stalo.
"Sasuke, jak ti je?" pokrčil se vedle něj Kakashi.
"Už mi bylo i líp..." zvedl jeden koutek, ale i přes to všechno si zachovával svojí arogantní masku. Naruto na nic nečekal a obejmul ho, radost, že je jeho láska naživu z něj přímo sršela a byl už v přesvědčení, že by mu o svých citech řekl.
"Sem rád, že ti nic není, Sasuke." Usmíval se.
"Nápodobně, ty usuratonkachi." řekl, ale trochu se usmál, takže to nevyznělo tak vážně.
"Sasuke!!" naštvaně vypískl Naruto.
"Dávej si na sebe větší pozor, jo? Prosím..." to poslední slovo zašeptal tak potichu, že ho skoro neslyšel.
"Pojď, musíme se vrátit. Ve vesnici si tě vezme na starost Tsunade a budeš zase jako dřív..." podal mu Kakashi ruku, Sasuke ji ale nepřijmul a na nohy se postavil sám.
,Stejnej, jako vždycky...´musel se tomu sensei pousmát a pomalu se vydali do Konohy.
V Narutovi byl plamínek naděje, on ho nikdy o nic neprosil, měl z toho dobrou náladu a celou cestu dával na Sasukeho pozor, kdyby se mu přitížilo.
"Sasuke? Já ti musim něco říct…" konečně se rozhoupal a ruměnci na tvářích se nedokázal ubránit. Mladý Uchiha se na něj stále díval tím jeho chladným pohledem, ale jemu to prostě nedalo.
"Já...totiž...miluju t--"
"Pššt..." přitiskl mu Sasuke zlehka ukazováček na rty, které pak jemně políbil. Narutovi se z toho v břiše rozletělo tisíce motýlků, ani nevěděl jak moc dlouho na tuhle chvíli čekal, ale že dokonce začne sám Sasuke? Tohle si doteď maximálně představoval...
Sakura i Kakashi byli kousek napřed, ani si nevšimli, že se dva chlapci na chvíli zastavili.
"Nedokážeš si představit, jakej jsem měl o tebe strach, baka." prohodil Uchiha s už jiným, příjemným pohledem na roztomile se červenajícím blonďákovi. Ten zčervenal ještě víc a vrhnul se mu kolem krku, nemohl tomu uvěřit.
"J-já…budu si dávat pozor…" poznamenal a víc se k němu natiskl.

--O týden později-

"Jsem tak rád, že to takhle skončilo." Seděl vedle jeho nemocničního lůžka a hladil ho palcem po hřbetu ruky.
"Ale oba jsme čekali tak dlouho…" povzdychl si Sasuke.
"Hlavně, že se to vůbec stalo." Usmál se Naruto a políbil ho.
"Až mě dneska pustí, zajdem společně na rámen."
"Jo! To bude mňamka…miluju tě, Sasuke."
"Taky tě miluju, Naruto…"
 

20 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Itíííček Itíííček | 12. října 2010 v 13:14 | Reagovat

Tak ta se vám vážně povedla :-)

2 Narein Narein | 12. října 2010 v 13:57 | Reagovat

až se dneska vratim z mise kadeřník musíme napsat další! :D :D ;-)  :-P  :-P

3 Asuky=3 Asuky=3 | Web | 12. října 2010 v 14:22 | Reagovat

Moc pěkný :D už jsem si myslela, že Naruto bude sedět na hřbitově a brečet...:D krasný ..

4 eSmy tovje lovujuce SBcko eSmy tovje lovujuce SBcko | Web | 12. října 2010 v 17:27 | Reagovat

pekne:)

5 Kakashi & Iruka sensei tvoje SBí Kakashi & Iruka sensei tvoje SBí | Web | 12. října 2010 v 20:43 | Reagovat

Romantika!!! :-D  :-D  :-D  :-D
KAWAI!!

6 terkic terkic | Web | 13. října 2010 v 8:16 | Reagovat

so cute! :-)

7 Lan-Lain Lan-Lain | Web | 16. října 2010 v 17:10 | Reagovat

Nááádheráááá...miluju happy endy!!!

8 Amaya Amaya | Web | 23. ledna 2011 v 18:06 | Reagovat

moooc velkej slaďák, ae nevadí xD

9 Cimbelina Cimbelina | E-mail | Web | 4. března 2011 v 18:07 | Reagovat

krásnýýý

10 Chrona Chrona | Web | 16. května 2011 v 22:22 | Reagovat

Pěkné :)

11 Kaze-chan Kaze-chan | Web | 2. července 2011 v 0:01 | Reagovat

konečně stálo za to přečíst ty depresivní povídky, tahle se ti moc povedla vážně super :-D

12 Christine Christine | Web | 31. srpna 2011 v 20:05 | Reagovat

Já už se bála, že to skončí zase špatně :D Krááásnééé :D

13 Caroll Caroll | E-mail | Web | 9. září 2011 v 18:50 | Reagovat

kawaii .. !! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama