lllllll Aktuálně: mě nic nenapadá :D


<<< hudba co mě fascinuje lll<<< on má tak dokonalej hlas! :3

Prosinec 2010

Vždycky to tak bylo 2

26. prosince 2010 v 22:56 | Mitsuki |  Sasunaru - kapitolovky
Další díl, trochu delší :D

"Máš na stole oběd, jo?" vytrhl mě z přemýšlení ženský hlas od dveří. Přikývl jsem a ještě jednou jsem očima přejel nápis vyrytý ve dřevu postele, snad abych se přesvědčil, že ten znak tam opravdu je.

"Miláčku je to fakt dobrý." Usmál se Naruto s plnou pusou a pohladil Hinatu po ruce. Sklopil sem pohled do talíře a nabral další sousto rýže se zeleninou. Jak je možný, že i po tolika letech jsou moje city k němu stejný? Proč žárlím pořád stejně, když se k němu někdo přiblíží? Ten znak na jeho posteli mě překvapil. Co to mělo znamenat? To je jedno, stejně to psal nejspíš dávno. Teď si prostě našel někoho, s kym je šťastnej a já jsem jen jeho kamarád, co momentálně nemá kde spát.
"Už nemám hlad, ale děkuju." Vstal jsem, odnesl talíř na linku a odešel jsem do koupelny.

Vešel jsem do větší koupelny.Byla tam veliká vana po pravé straně,po levé byly dveře na záchod a přímo naproti mě bylo umyvadlo.Kachličky byly žluto-oranžové a už na pohled příjemně hřály.Zavřel jsem za sebou dveře a přistoupil k umyvadlu.Chodidla mi hladil měkký kobereček.Opřel jsem se rukama o umyvadlo a podíval se na sebe do zdrcadla nad ním.Nevypadal jsem dvakrát k světu.Po dlouhé a namáhavé cestě jsem byl špinavý a kruhy pod mýma černýma očima dávali jasně znát,že jsem dlouho pořádně neodpočíval.Pustil jsem vodu a šplíchnul si jí na obličej.Probudilo mě to,ale stále jsem nebyl spokojený.

,Ťuk,ťuk´ozvalo se na dveře.

,,Sasuke nesu ti ručník,"oslovil mě Naruto.
Přešel jsem ke dveřím a otevřel je.Znova mě do očí uhodila jeho krása.Jak rád bych teď zvednul ruku a pohladil ho po jeho jemném líčku,jak rád bych si ho přitáhl k sobě a dal mu jako poděkování lehký polibek.Jen na malinkou chviličku okusit jeho rty,ale nic takového já udělat nemůžu.

,,Děkuju,"usmál jsem se na něj a vzal si ručník.

,,Ty se usmíváš,"vydechl překvapeně.

,,Proč bych neměl?"zeptal jsem se a pozdvyhnul obočí.

,,Nikdy ses moc neusmíval.Já jen,že ti úsměv hrozně sluší,"řekl a líčka mu jemně zrůžověla.

,,Děkuju.Můžu si dát koupel?"zeptal jsem se ho.

Na to jenom přikývnul.

,,Nechám tě osamotě,"dodal ještě a odešel.

Zavřel jsem za ním dveře a s úsměvem na mé tváři jsem si počal napouštět vodu.Ručník,takový světle zelený,jem si pověsil vedle vany a sednul jsem si na její okraj.Máchal jsem rukou v teplé vodě.Bylo to příjemné a když jsem potom zmerčil pěnu do koupele,neváhal jsem a přidal jsem jí tam.Když byla vana napuštěná,sundal jsem si oblečení a šupnul do ní.Tělem se mi šířilo příjemné teplo a já se uvolňoval.Seděl jsem tam chvíli,ale pak mě únava z cesty překonala a já ani nezaregistroval,že jsem usnul.

"Sasuke? Sasuke! Hej, no tak!" pomalu jsem otevřel oči a první, co jsem uviděl, byl jeho obličej jak se naklání nad tím mým. Nejdřív sem si vůbec neuvědomoval, kde to vlastně jsem, ale byla mi hrozná zima. Až když jsem se pohnul a ucítil kolem sebe vodu, došlo mi, že jsem ještě pořád ve vaně, kde už byla studená voda a pěna kamsi vymizela.
"Není to moc dobrý, usínat ve vaně." Postavil se a sebral ručník z věšáku vedle vany.
"Vstávej, nebo nastydneš." Pokynul mi, tak jsem se zvednul a vylezl na kobereček. Brr, byla tam fakt kosa a tak jsem byl rád, když kolem mě omotal ručník.
"Rychle se osuš, přinesu ti zatím nějaký čistý oblečení." Odešel z místnosti a já se na sebe zadíval do zrcadla. Z mokrých vlasů mi kapala voda a moje bledá pokožka byla ještě o něco bledší než obvykle. No nic moc sexy pohled to asi nebyl, radši jsem se osušil a uvázal jsem si ručník kolem pasu.
"Můžu dál?" ozvalo se zpoza dveří, tak jsem k nim přešel a otevřel je. Naruto už tam čekal s hromádkou čistého oblečení v rukou.
"Děkuju." Vzal jsem si to od něj a rychle jsem se do toho převlékl. Půjčil mi ještě svůj župan, aby mi bylo teplo a uvařil horký čaj.

Vyšel jsem z koupelny a sednul si na pohodlný gauč v obýváku.Naruto přede mě položil onen zmíněný čaj a posadil se naproti mě do křesla.Předklonil se ,lokty se opřel o kolena a hlavu si položil na ruce.Vypadal tak sladce.Přemohl jsem nutkání se po něm vrhnout - jako vždy - a vzal jsem do rukou hrníček.Příjemně hřál a tak jsem z něj trochu usrknul.Čaj byl neobyčejně dobrý.Jak taky jinak,když ho připravoval Naruto.Bývaly časy,kdy žil jenom na čaji,když mu došel instantní ramen,já jsem nebyl ve vesnici a byl nemocný.Kdykoliv totiž byl nemocný a neměl jídlo,nosil jsem mu z obchodu instantní ramen,nebo jsem ho donesl čersvý rovnou od Teuchiho.Vzpomínal jsem na ty časy,že sem si ani nevšimnul,kdy si ke mně přisednul.Poklepal mi na rameno,aby upoutal mou pozornost,ale tímhle lehkým počinem mě tak hrozně vylekal,že mi hrníček vyletěl z rukou a vylil svůj obsah rovnou na Naruta.

,,Ježiši promiň!"vypadlo ze mě,než jsem se mohl zarazit.

Vyvalil na mě své veliké,modré oči a čelist mu poklesla o pár centimetrů dolů.Nevypadalo to,že by se staral o polité oblečení.

,,Co?"zeptal jsem se opatrně.

,,T-ty ses omluvil!OMLUVIL!"zvýšil hlas a po tváři se mu rozlil šťastný úsměv.

Vrhnul se mi okolo krku a přimáčknul se na mě mokrým oblečením.

,,Omluvil se mi Uchiha,omluvil se mi Uchiha ..."mlel stále dokola a svíral mě v objetí.

S povzdychem jsem si ho přitáhnul blíže za pas.Cítíl jsem na sobě jeho teplo ,tedy spíše teplo toho vylitého čaje,ale co,bylo na něm - blázní xD dělám z Uchihy blázna xD - a tudíž bylo jeho.
Cítíl jsem,jak mu bije srdce,jak se opírá každým stahem o jeho hruď a sekunduje tomu mému,které se jeho přítomností v mé blízkosti rozeběhlo ještě rychleji.

,,Kluci,musím jít za Tsunade-sama.Volá mě, asi pro mě má nějakou misi,"ozvalo se za námi hlasem tichým skoro jako vítr a do nosu mě praštil ten sladký puch.

Naruto se ode mě odtrhnul takovou rychlostí,že mi málem utrhnul ruce,které byly okolo jeho pasu.Vyskočil na nohy a rozeběhnul se k Hinatě.Objal jí okolo pasu a přitisknul si jí na sebe,jako jsem si ho před tím držel já.

,,Tak ahoj zlato,"rozloučil se a políbil jí.
Nemohl jsem se na to koukat,jak si tam strkají jazyk až do krku.Trhalo mě to na kusy a tak jsem se otočil.Vzal jsem do ruky hrníček a vstal,abych ho dal do kuchyně.Mezitím,co jsem konal tuhle práci se ti dva rozloučili a pak se ozvalo jenom klapnutí vchodových dveří.Byl jsem s Narutem sám.Otočil jsem se za ním.Stál tam uprostřed pokoje,celý politý od čaje a smutně se díval na zavřené dveře.

,,Neboj vrátí se ti,"uslyšel jsem svá slova.

Můj vnitřní hlas řval:

,,JOOOOOOOOO budu s ním sám,SÁM!!!",ale já byl zticha.

,,Vždyť já vím,"odpověděl již se svým typickým úsměvem na rtech.

,,Jdu se převléknout,"oznámil mi.

Čekal jsem,že se třeba odšourá někam do nějakého pokoje,ale on se začal svlékat už tady v obýváku.Nasucho jsem polknul,když jsem uviděl jeho vypracovanou,teď odhalenou.Hlavou se mi začali honit perverzní myšlenky a z nosu mi vytekl proužek krve.Rychle jsem se otočil,aby jí nezaregistroval a umyl si obličej ve dřezu.

Svléknul si i kalhoty a jen v trenkách přešel do koupelny a hodil mokré oblečení do pračky. Já jsem si mezitím utřel obličej a radši už bez čaje nebo čehokoliv jiného, co se dá vylejt, jsem na něj čekal v obýváku. Za chvíli se vrátil bohužel už v oblečení a posadil se vedle.
"Vážně ses za tu dobu změnil, ale jenom k lepšímu." Usmál se a opřel si hlavu o moje rameno, zatímco vzal do rukou ovladač a zapnul televizi. Opět jsem ucítil jeho vůni, nenápadně jsem k němu otočil a naklonil hlavu, bylo to ještě intenzivnější a já měl chuť vtisknout mu polibek do té jeho blonďaté záplavy vlasů.
"No a co ty a holky, za tu dobu cos byl pryč, hm?" zvedl ke mně hlavu, jenže já byl stále nakloněný nad ním, takže teď jsme od sebe byli obličeji jen malý kousek a mě se na okamžik zastavil dech a srdce mi skoro vyletělo z hrudi.
"To-totiž…" zašeptal jsem a radši jsem se rychle odtáhnul do bezpečné vzdálenosti, jinak bych se neudržel a skočil po něm.
"Nic zvláštního." Pokrčil jsem rameny a snažil se potlačit krev vlévající se mi do tváří.
"Co je to za odpověď? Tak něco asi bylo, ne?" šťouchnul do mě a já nevěděl, co mu na to říct.
"No…um jo…" propaloval jsem pohledem podlahu z tmavého dřeva a uklidňoval se. Naruto si povzdechl a protočil očima.
"V tej výřečnosti ses moc nezměnil. No tak, seš přece nejlepší kámoš, ne? Klidně se mi svěř…"
"Prostě nemam, co ti k tomu říct." Chtěl jsem tohle téma uzavřít a prostě se o něm nebavit, doufal jsem, že to pochopí a přestane se mě ptát.

Jenže to by nebyl Naruto,kdyby to pochopil.

,,Ale určitě je toho spousty!"řekl a přeměřil si mě pohledem.
,,Dělej.Neublíží ti to,"pobízel mě.

Vřelo to ve mě jako v kotli.

,,Žádný holky nebyly.Nesnáším holky.Jsou namyšlený a příšerně sladce páchnou,"odpověděl jsem příkře.

,,Takže seš jako na kluky?"zeptal se a v očích mu zajiskřilo.

Copak ty jiskřičky asi znamenaly?Kdyby jen věděl,že nejsem jen tak na nějaký kluky,že sem konkrétně na něj.

,,Echm ... Jo,"odpověděl jsem po chvíli váhání.

,,Tý jo,"vyšlo z něj.

Oči mu jen hrály a svítili,jako hvězdy na noční obloze.Jak já je miloval.

,,To sem nevěděl,"dodal potom a stočil svůj blankytný pohled zpátky na obrazovku televize.

,,Tak tě trochu uvolníme.Dneska večer otvírají novej podnik.Zajdem tam a zapijeme tvůj návrat a tvou orientaci,"řekl zvesela.

Nevypadalo to,že by s mou orientací měl nějaký problém.Na tváři se mi usadil spokojený úsměv.

,,Kolik je hodin?"zeptal jsem se ho.

Natočil svou zlatou hlavu za nás.

,,Je půl sedmé večer,"odpověděl.

,,A kdy to začíná?"optal jsem se znova.

,,Přesně v devět.Máme ještě času,ale pokud se budeš chtít nějakýmu klukovi líbit,musíš vypadat jinak.Pojď něco ti půjčím,"nadhodil.

Přikývnul jsem a zvednul se z pohovky.Popadnul mě za ruku a táhnul mě za sebou do schodů.Pak zabočil do jedněch velikých,dvoukřídlých dveří a ocitli jsme se ve velké ložnici.Naproti dveřím se nacházela manželská postel a po pravé straně byly skříně.Nalevo bylo okno s dveřmi na malinký balkonek.Zastavili jsme až před skříněma a Naruto jednu z nich otevřel.Vytáhnul z ní černou košili a černé,kožené kalhoty.Kde to vzal? To sem se nedozvěděl,protože mě hodil na postel.

,,Sundej si to tričko i kalhoty a skus si tohle,"přikázal mi.

Poslechl jsem ho a sundal si modré tričko a béžové kraťasy a navléknul se do kožených kalhot a černé košile,u které jsem nechal rozepnuté první dva knoflíčky.Naruto se na mě podíval a já viděl jasné úznání v jeho očích.Sám se navlekl do džínů,které byly na několika místech roztrhnuté a do bílého,volného trička s dlouhým rukávem,které mělo na prsou černý,velký nápis : SEXY BOY.Musel jsem s tím nápisem souhlasit.V mých ústech se asi otevřela stavidla slinných žláz.Měl jsem co dělat,abych neslintal.

"Tak co na to řikáš? Bral bys mě?" řekl ze srandy a začal přede mnou kroutit zadkem.
"Hehuehem…" vydal jsem ze sebe takovej zvuk, jako když se vám zamotá jazyk a vy nevíte co říct. Hlavou mi běhá jenom jedno slovo: ANO. Ale nahlas ho říct nemůžu, tak jsem jen nasucho polknul a nervózně jsem se poškrábal na hlavě.
"J-jo…sluší ti to…"řekl jsem po pravdě a
přikývnul jsem. Přešel jsem k zrcadlu, které se nacházelo na vnitřní straně dveří od skříně a zadíval jsem se na sebe. Sám bych se asi do toho oblečení, které mi Naruto vybral, neoblékl, ale musim říct že mi to celkem i sedne. Naruto ke mně přešel zezadu a opřel si bradu o moje rameno. Cítil jsem, jak se mi jeho ruce omotaly kolem pasu.
"Co?" stále jsem se koukal do zrcadla, my dva, vážně by nám to slušelo…
"Myslím, že takhle tam můžeme jít oba." Zhodnotil to s úsměvem a věnoval mi malou, kamarádskou pusu na tvář.
"Ale ještě to něco chce, pojď." Chytnul mě za ruku a táhl o kus dál do koupelny, kde mě posadil na okraj vany.
"Tvoje vlasy." Vzal z poličky kartáč a začal mi jemně pročesávat vlasy, bylo mi to moc příjemný, tak jsem zavřel oči a užíval si tu chvíli. Ta ale netrvala nějak zvlášť dlouho, když byl Naruto se svou prácí hotov, kartáč odložil a vzal do rukou vosk na vlasy. Krabičku otevřel a trochu toho nabral na prsty, rozetřel a pak s nimi začal upravovat moje vlasy. Nakláněl se nade mnou s takovým zabraným výrazem, že ho nešlo nepozorovat.
"Tak, hotovo!" jeho už napohled měkké rty se roztáhly do úsměvu, když jsem si zase stoupl a podíval se na sebe.
"Um…" otáčel jsem hlavu na obě strany, abych si svůj účes pořádně prohlédnul. Vzadu mi to stálo jako obvykle, ve předu mě vlasy sčesal do obličeje a mírně rozcuchal, no menší změna tam byla a mě se to takhle líbilo.
"Je to moc pěkný, díky." Úsměv jsem mu oplatil.
"Pořád si nemůžu zvyknout na to, že děkuješ nebo se omlouváš a všechny takovýhle projevy, který bych z tebe tenkrát nedostal." Pousmál se a opláchl si ruce v umyvadle, vypadal spokojeně.

Divil by ses hochu.Ty bys ze mě tyhle projevy vytáhnul kdykoliv.Pokrčil jsem rameny.Neměl jsem co k tomu říct.Kdybych tohle přiznal,asi by mu to docvaklo a to já nechtěl.Jak ho znám trápil by se.On žije především pro ostatní.Neskutečně by ho užíralo,kdyby se dozvěděl,že ho miluju a musím se dívat na něj a na Hinatu.

,,Máme ještě dost času,ale tak co kdybychom si vyšli na procházku?Přece jenom taková noční Konoha ... "nadhodil a já přikývnul.

Proč ne?Bude to příjemné,jít jen tak s ním.

,,Jdem?"zeptal se.

Ani nepočkal na mojí odpověď a vyrazil z pokoje,po schodech dolů.Rychle jsem ho dohnal a zastavili jsme se jen,abychom vypnuli televizi v obýváku.Potom jsem vyšli před dům.Naruto zamknul a my se vydali bok po boku na procházku.Nesmírně jsem si jeho přítomnost užíval.Popichovali jsme se ,smáli jsme se a já se cítil,jako bych se vznášel někde v oblacích.Byl jsem tak neskonale šťastný.V tuhle chvíli jsme byli jen my dva pro sebe.Házeli jsme po sobě různými vtipnými hláškami a hlasitě jsme se smáli.Lidé okolo kterých jsme procházeli se na nás dívali,jako na nějvětší blázny světa a že jsme v tuhle chvíli byli.

,,Jé hele už je devět,"prohlásil Naruto.

,,To uteklo rychle,"odpověděl jsem mu.

,,Když se člověk baví,"řekl s úsměvem.

,,Hele jdem ne?Prodloužíme si večer v tom novém podniku,"dodal ještě a už mě za ruku táhnul napříč celou Konohou.

Zachvíli už jsme stáli před vchodem do podniku s příhodným názven : Heaven.Musel jsem se tomu uchychtnout.Naruto mě vtáhnul dovnitř a posadili jsme se k baru.Poručil nějaký pití a když před námi leželo,napil jsem se aniž bych tušil co to je.První jsem si připili na mě,ale čím víc jsme toho do sebe házeli,tím jsem si připívali na nesmyslnější věci.První jsem si připíjeli,ale pak se to zvrhlo do hry o to kdo toho vypije víc.Předháněli jsme se neskutečně a byli jsem zase zpátky v čase jako ti staří rivalové,ale naší zábavu přerušil barman,který nám odmítnul nalít.S brbláním jsme se vydali k Narutovi domů podpírajíc jeden druhého.Nemusím říkat,že to nebylo dvakrát stabilní.

Naruto začal zpívat nějakou písničku, co měla vážně chytlavou melodii a tak jsem se k němu přidal. Křičeli jsme na celou ulici a smáli jsme se a bylo nám to jedno, hlavně že jsme se dobře bavili.
"P-počkej…" zastavil mě najednou na chodníku.
"Je tohle náš dům nebo ne?" přimhouřil oči a soustředěně si prohlížel barák před námi. Vytáhnul klíče a snažil se trefit do zámku, jenže mu to vůbec nešlo a tak začal bouchat na dveře, kdyby náhodou byla Hinata už doma. Chvíli se nic nedělo, ale pak se otevřeli dveře a z nich vylezla nějaká stará babka, co na nás hned začala řvát.
"Tak to asi nebude tvuj byt hele," začal jsem se smát a táhnul ho pryč.
Nakonec jsme se ve spleti baráků dostali až před ten správný a když se Narutovi konečně podařilo odemknout, zapadli jsme dovnitř. Šel jsem směrem ke gauči, ale zakopnul jsem a reflexně jsem se chytnul toho, co bylo nejblíž - Naruta, takže jsem ho vzal sebou a oba jsme skončili na zemi.

Smáli jsme se jako pominutí než nám došlo - respektive mě došlo - v jaké jsme situaci.Naruto ležel podemnou a já měl ruce vedle jeho hlavy a stál jsem na čtyřech nad ním.Díval jsem se na jeho pitím růžová líčka a smích mi zmrznul na ústech.Najednou jsem se tvářil hrozně vážně a Naruto ,když to postřehnul taky zvážněl.Dívali jsme se jeden druhému do očí ,pak už jsem to nevydržel a políbil ho.Nebral jsem ohledy na nic,jen jsem ho líbal a jaké bylo překvapení,když se do polibku přidal.Mé srdce mohlo puknout štěstím.Líbal jsem svou lásku,člověka,který pro mě byl víc jak vlastní život a on mi to oplácel.Ruce nezůstaly dlouho pozadu a nedočkavě se začaly dotýkat těla před sebou.Tiskli jsme se na sebe,jako bychom se nikdy neměli odtrhnout.
Vytáhnul jsem ho na nohy a nějak jsem ho dokormidloval k sedačce v obýváku.Shodil jsem ho na ní a s ním jsem upadnul i já.Nevypadalo to,že by mu moje váha vadila.Tisknul mě k sobě a hladil jednou rukou na zádech a druhou mi čepýřil vlasy.Opustil jsem jeho chutné rty a ústa a přesunul svou péči na jeho krk.Přejížděl jsem po něm jazykem a když jsem narazil na citlivé místečko mezi krkem a ramenem udělal jsem mu tam malinkou růžovou značku.Tenkrát poprvé zavzdychal.

a teď ještě dodatek xD
Tak a teď čekejte xD lidi zlatí,já vás tak ráda napínám xD né že by to někdo četl xD ,ale teď jsme s Lan nějak mimo a další díleček bude až ten týden po nástupu do školy,pokud né pozdějš.Nemáme čas,ale možná pokud se opravdu přemůžeme a nebudeme se muset učit v neděli 3.1.2011 nebo jen málo ( jasně xD ) tak bychom se do toho pustili.Zatím čekejte moje jashiňátka xD čekejte holoubci xD

Vždycky to tak bylo

25. prosince 2010 v 20:21 | Mitsuki |  Sasunaru - kapitolovky
Tak jsme s Lan-Lain napsali první část povídky...nebo spíš ona začla a já se přidala až ke konci dílu :D každopádně to plánujem na delší kapitolovku uvidíme jak se to vyvine :D doufáme že se vam to bude líbit :))
Jinak já kurzíva a  Lan normálně ;)

Je to už 6 let co jsem tuhle vesnici naposledy viděl,co jsem naposledy šel po téhle cestě a procházel touhle branou a už je to taky pár let,co jsem naposledy viděl Naruta.Mého nejlepšího přítele a tajnou lásku v jednom.Překvapeni?Překvapeni tím,že i já, Uchiha Sasuke , může milovat?A tím víc překvapení,že to není žádná z mých fanynek a holek?Jen si buďte,ale to,že sem se neodvolatelně zamiloval do svého bývalého týmového kolegy,největšího nemehla a požírače ramenu v Konoze. Když jsem ty city tenkrát objevil byl jsem sám zaskočen.Tenkrát,na naší první velký misi,když jsme se oba nacházeli v ledovém vězení Hakuovi techniky,jsem tě zachránil.Byl jsem schopen pro tebe zemřít.Byl jsem malý a mé pocity jsem si nechtěl přiznat.Bylo to zvrhlé.No považte,milovat kluka,když sám jste kluk?Mou lásku jsem si zakazoval,snažil jsem se ho stranit a častoval ho urážkami typu : Ubožáku.Příliš jsem se bál svých citů.Chtěl jsem se jich zbavit a tak,když si mě na chuuninských zkouškách Orochimaru označil a nabídl mi odejít k němu,moc dlouho jsem o tom nepřemýšlel.Potřeboval jsem být daleko od něj,přetrhnout ty pouta.Pak jsme tenkrát k večeru bojovali v údolí konce.Brečel pro mě,ale nazýval mě přítelem.
Možná nejlepším,ale já jsem se nemohl dívat,jak obdivuje Sakuru.Nemohl jsem poslouchat samé : Sakura-chan sem,Sakura-chan tam.Bolelo to.Tak i když jsem ho miloval víc než sebe sama,jsem ho tenkrát porazil a sám i se svým zraněním na srdci jsem odešel k Orochimarovi.Nevím co se za ty roky dělo,ale když se mě po třech letech pokusili najít cítil jsem se chtěný.
Cítil jsem,že mu na mě záleží.Stál tam pode mnou v kráteru,který zbyl po mém pokoji,tak krásný,tak zářivý jako Slunce.Jeho pomněnkové oči se koukali do mých a jeho rty,trochu pootevřené,zvolaly:
,,Sasuke!"
Nemohl jsem se k nim vrátit.Teď,když jsem byl tak blízko jemu,jsem chtěl víc než kdy jindy.Chtěl jsem se vrátit,ale jakmile mi do ucha z těsné blízkosti zašeptal slova,která mě vrátila na místo nejlepšího přítele,nemohl jsem.Odešel jsem.Utekl jsem s Orochimarem a toužil,aby mě nenašli.
Teď po tolika letech stojím před bránou.Má pomsta je dokonána a mé srdce toužilo vidět Naruta.Co toužilo.Ono mě mučilo,dokud jsem se nesmířil s tím,že sem půjdu.Jsem snad smířený s postem nejlepšího přítele?Ale kdepak.Nejsem.Jenom ho potřebuji vidět.

Prošel jsem bránou,která mě dělila od mé rodné vesnice.Celý zahalený do černého pláště s kapucou.Izuma a Kotetsu,který stále za ty roky hlídali vstup do vesnice se po mě zvědavě dívali.Nemohl jsem si odpustit úšklebek.Nic se nezměnilo.Šel jsem přeplněnými ulicemi směrem k Hokage sídlu.Doufal jsem,že mě ta stará rašple nevyhodí.Proč taky,když o mé přivedení zpátky tak vehementně usilovala.Vešel jsem do velikého domu a prošel jsem chodbami až ke dveřím do kanceláře.Cestu jsem si kupodivu pamatoval,i když tedy nebylo moc složitá.Zvedl jsem ruku a s posledním hlubokým nádechem jsem zaklepal.Okamžitě se ozvalo: ,,Dále."
Ani jsem si neuvědomil,že jsem zadržoval dech a tak jsem ho vypustil a otevřel dveře.Seděla tam na stejném místě jako před šesti lety a dívala se na mě nevraživým pohledem.
,,Co chceš,"vypustila a mě do nosu praštil alkoholový odér.
,Ta bába ten chlast nepřestala požívat.´pomyslel jsem si.
,,Dobrý den Tsunade-sama,"pozdravil jsem a shodil ze své hlavy kapuci.
Nepřeháněl bych,kdybych řekl,že si překvapením upustila do kalhotek.
,,Sasuke!"vydechla s pusou dokořán.
,,Správně,"podpořil jsem jí ledovým hlasem.
,,Shizune!Zavolej mi okamžitě Naruta a Sakuru!"dala jí instrukce.
,,A co Kakashi?"zeptal jsem se.
,,Sasuke,Kakashi zemřel před rokem v bitvě,"zahleděla se do mých oči.
V těch jejích se zatřpytily slzy a já zůstal překvapením stát jako do země přibitý.Hatake Kakashi že je mrtvý?Nemohl jsem odpovědět,neměl jsem co a tak jsem pouze přikývnul.Pak se otevřely dveře a já ucítil vůni jablek.Vletěla do mého nosu a dráždila ho.Otočil jsem se a už podruhé za dnešek jsem vrostl do země.Někoho tak krásného jsem ještě nikdy v životě neviděl.Před pár lety byl nádherný,ale teď to nebyl člověk,ale anděl.Stál přede mnou,jeho zlaté vlasy,dnes trochu delší asi jako jeho otec,zářily na všechny strany jako Slunce,modré pomněnkové oči se na mě vyjeveně koukaly a nechaly mě utápět se v nekonečné hloubce své barvy.
Plná růžová ústa se po pár vteřinách koukání roztáhla v ten nejkrásnější úsměv a mě zahřálo u srdce.Teď se usmívá pro mě!Také oblečení měl jiné.Čelenku již nenosil ve vlasech,takže byly volné a místo staré oranžovo-černé kombinézy měl na sobě černo-tmavě modré tričko bez ramena, něm jouninskou vestu a černé kraťasy,které byly upnuté a pekelně mě rajcovaly.Na tom všem nebyla chyba.Hledal jsem očima ochranou čelenku až jsem jí našel na levém rameni.
,,Sasuke,"vydechl,rozeběhl se ke mě a skočil mi okolo krku.
Nic takového jsem nečekal,ale objal jsem ho okolo pasu a přitáhl si ho ještě blíže ke svému tělu.Bylo nádherné ho držet v náručí.Byl lehký a měl úzký pas.Mé ruce do něj perfektně zapadaly.Povzdechnul jsem si.
,,Naruto,"zašeptal jsem mu do ucha až můj dech rozvlál jeho vlasy.
Pak mě pustil a já jsem se- podotýkám velice nerad - jeho počinem řídil.
,,Sasuke,"vzdychnul někdy za ním.
Naruto odstoupil a mě do oka praštila nelibá barva.Zastínil jsem si je.To je jak semafor.
,,Kyááááááááá!Ty ses vrátil!"zapištělo to Sakura - čtěte monstrum.
,,Hn,"odpověděl jsem a uhnul před jejím objetím - čtěte atentátem.
,,Dobře,takže jste se přivítali.Teď řešíme otázku Uchihova pobytu.Jelikož je Uchihovská čtvrť neobyvatelná ze spousty důvodů bude bydlet až do odvolání u tebe,Naruto,"zarazila tímto proslovem Tsunade Sakuru v dalším pištění.
I ona se bála o své sluchové ústrojí.
,,Hai Tsunade-baa-chan!"řekl veselým hlasem Naruto.
Neodpustil jsem si úsměv,ale rychle ho zase skryl.Nechtěl jsem,aby si ho někdo všimnul,ale to jsem podcenil babiznu.Pobaveně si mě měřila,skoro jako by něco tušila.
,,Můžete jít,"oznámila jen a se spiklenským úsměvem na rtech mě pokynula ke dveřím.
Vyšli jsme s Narutem a Monstrem - všem doufám dojde,kdo to je - před budovu.
,,Veď mě Naruto,"oslovil jsem ho.
,,Yosh!"zvolal a už si to štrádoval první ulicí doprava.
Povídal o všem možném a ke svému vlastnímu překvapení jsem se do hovoru přidával.Bylo to jako tenkrát před šesti lety.Pošťuchovali jsme se,ale byli jsme si blíž.Stačil mi jeho úsměv,jeho oči.Cítil jsem se šťastný a úplně ignoroval Sakuru,která s námi doteď šla.
Po té co se Sakura odpojila jsme šli už jen kousek.Zastavili jsme se před celkem velce vyhlížejícím domem.No co,šest let je šest let.Naruto vytáhnul klíčky a odemkl.Vešli jsme dovnitř.Předsíňka nebyla dvakrát obrovská,ale vůbec mi to nevadilo.I kdyby Naruto bydlel v útulku, bylo by mi to jedno.Jenže pak zvolal něco,co mě rýplo do srdce,co to mé křehké srdce rozedralo na tisíce kusů.
,,Lásko,jsem doma!"zakřičel do prostorného domu,zatím co si sundával boty.
Chtělo se mi brečet,ale zul jsem si boty a následoval Naruta.Mé srdce bolelo,krvácelo,rozpadalo se na spousty kousků.Nemohl jsem tomu uvěřit,ale copak sem si ho mohl přivlastňovat?Nebyl můj,teď už tuplem ne.Jen jsem čekal,kdo bude tou jeho láskou.Vstoupili jsme do velikého obýváku,který byl spojený s kuchyní.Vše bylo laděno do bílé a fialové.U plotny stála žena.Byla ke mně otočená zády,ale jasně jsem viděl její dlouhé,tmavé vlasy,které jí spadaly až po kříž.
Potom se otočila a mě do očí uhodila skutečnost,že Narutova "láska" je Hyuuga Hinata.Chtěl jsem křičet,chtěl jsem jí rozpárat hrdlo,a že by to bylo lehké,ale nic takového jsem neudělal.Nechtěl jsem ublížit Narutovi,protože kdybych to udělal,už nikdy by se mnou nepromluvil.
,,Naruto,"usměje se ta zmije a políbí ho.Musel jsem zavřít oči.
,,Sasuke?"zeptá se ,když opustí hřejivou náruč andělovu.
,,Ano Hinato,jsem to já,"odpovím jí a přikývnu.
,,Hned ti připravím pokoj,"zašveholí a odcupitá - čtěte oddupe - někam pryč.
"Tak tohle je můj dům," usměje se Naruto.
Zase ten překrásný úsměv.Je věnovaný jenom mě!Rozpadlé srdce se jen tímto zase složilo dohromady.On je můj život,on je má zkáza.

Chvíli jsme jen stáli vedle sebe a mlčeli, nevěděl jsem, co v tu chvíli říct. Ticho přerušilo až syčení z plotny.
"Hinato, pálí se to!" zavolal Naruto a honem rychle se snažil přijít na to co udělat, aby jídlo zachránil. Ohledně vaření byl totiž vážně dost zaostalý a tak byl rád, že si umí udělat instantní rámen.
"Už běžim!" ozval se za mnou její, na moje poměry poněkud slabý hlas a závan jejího dosti sladkého parfému z toho, jak kolem mě proběhla ke sporáku, mě udeřil do nosu. Proboha, jak se Narutovi může líbit něco takovýho? Jeden z důvodů, proč všechny holky odmítám.
"Pojď, ukážu ti kde budeš spát a pak si dáme oběd." Navrhl mi blonďáček, chytnul mě za ruku a táhnul mě tam, kde by měl údajně být ten pokoj.

"Není to nic extra, ale tak stačit ti to bude, ne?" řekl když jsme vstoupili do menší místností s postelí, už trochu oprýskanou skříní a stolem. Bylo tam světle žlutě vymalováno a uprostřed místnosti už na pohled měkký modrý koberec dodával místnosti na útulnosti. Pár poliček a kytka na parapetu.
"Tenhle pokoj asi moc nevyužíváte, co?" prohlídl jsem si ho a nakoukl do skříně, kterou sem stejně tak rychle jako otevřel i zavřel, jinak by na mě vypadla hromada jakéhosi harampádí.
"To ne, spíš tu odkládáme věci, ale nevim kam jinam by sme tě šoupli, navíc ta postel je docela pohodlná…"
"V pohodě, mě to stačí. Díky."

S úsměvem vyšel z pokoje a zavřel za sebou dveře.S povzdechem jsem se sesunul na postel.Měl pravdu,byla měkká a překrásně voněla po Narutovi.Vůně jablek se vznášela celým pokojem.Na čele postele bylo jemným,ale velice úhledným písmem něco napsáno.Poposednul jsem si k tomu blíž.První co jsem vyluštil toho malinkého písma byla Narutovo jméno.Takže tahle postel patřila jemu.Usmál jsem se a pohladil dřevo postele konečky prstů.Pod jménem byla ještě věta.Musel jsem opravdu hodně zaostřit,ale nakonec jsem jí přečetl.
"Nejbolestivější je vedle někoho sedět,někoho mít na dosah ruky,ale vědět,že nikdy nebude váš,"přečetl jsem si pro sebe pod fousy - kdybych nějaké měl,že?!
Jenže pak jsem pod oním výrokem objevil něco co mě zarazilo.Pod větou,která se mi vrývala do srdce byl vyškrábaný znak mého klanu.

School time 5

15. prosince 2010 v 15:37 | Mitsuki |  Sasunaru - kapitolovky

Dneska sem nešla do školy, tak jsem si konečně udělala čas na to něco napsat :)
Btw ano, noťas je ještě pořád v opravně, nechápu co jim tak dlouho trvá :( ale tahle klávesnice je fakt na zabití!!!

Když jsem šel k Sasukemu na doučování poněkolikáté, už to nebylo takové, jako na začátku. Za tu dobu jsme se i dá se říct zkamrádili a předchozí nesnášenlivost byla zapomenuta. Díky němu mě matika začala i bavit a zlepšili se mi známky, což se zamlouvalo i rodičům. Občas jsem u Uchihů doma zůstával na večeři, protože Itachi si to nenechal rozmluvit, prý jsem jediný, kdo mu jeho jídlo chválí. Byl to fajn člověk, sympatický a milý.

Už mě ale nestačí Sasukeho jen vídat ve třídě, kde s ním prohodím pár slov a jednou týdně s ním jít domů. Stále nemůžu dostat z hlavy naše objetí v parku a v hloubi duše si přeji, aby se tahle chvíle, kdy u něj mohu být blízko, opakovala. A ne jen to. Představuji si, jaké by to bylo, kdyby to zašlo dál. Moje fantazie se rozjela na plné obrátky, nechal jsem jí volný průběh. Začínalo by to nesmělými polibky až přes vášnivou hru našich jazyků. Sundal bych z něj oblečení a ruce by se mi samy, instinktivně rozeběhly po jeho alabastrové, sametové kůži. Laskal bych ho ústy na krku, kde bych mu vytvořil malý flíček a přitom mu dráždil bradavky, loudil bych z něj slastné steny, když bych měl jeho penis ve svých ústech a nebo by do mě zezadu přirážel a já klečel před ním a nechal bych si to líbit.

Pokojem se nese moje slastné vzdychání, zatímco moje ruka pracuje pod peřinou, nahoru a dolů, až mě z toho bolí zápěstí. Mám přitom plnou hlavu takových představ, už asi týden a nemůžu se jich zbavit. Uvědomil jsem i, že jsem nejspíš gay, i to, že se mi líbí Sasuke, ale ty představy zacházejí až moc daleko. Jenže s tím nic nenadělám, moje tělo na to reaguje jak chce a moje sexuální energie v pubertě se musí nějak vybít. Naposledy zasténám rozkoší a bílá tekutina vystříkne ven. Zabořím se do peřin a oddechuju. Ještě, že rodiče nejsou doma…

Jednoho dne jsem se konečně odhodlal a s rudými tvářemi jsem se ho zeptal, jestli by někdy někam nechtěl zajít.
"A kam jako?" zeptal se mi se zdvihnutým obočím.
"No jako….jako myslim…ra-rande." Pípnul jsem a sklopil pohled.
"Tak rande jo?" pousmál se Sasuke. Stáli jsme venku za školou, kde skoro nikdo nechodí a já se opíral o zeď. Ruce si položil vedle mě tak, že mi znemožnil útěk a naklonil se blíž.
"Kdy a kde?" ovinul mě jeho mentolový dech a já znervózněl ještě víc.
"Um…t-tak…v pátek ve dvě? Sejdem se u kašny před školou." Dostal jsem ze sebe.
"Platí." Odpověděl a přiblížil se svým obličejem ještě více. Srdce se mi splašeně rozbušilo, sklopil jsem pohled na jeho rty, které bylo jen malý kousek od těch mých a následně se jich zlehka dotkly. Nebyl to polibek, jen se o sebe otřeli, cítil jsem jako by mnou projel elektrický proud a hned na to se Sasuke odtáhl.
"Tak zatím, usuratonkachi." Otočil se a odcházel v doprovodu jemného podzimního větru. Zůstal jsem tam omámeně stát, srdce se mi nechtělo uklidnit a já myslel, že snad budu skákat radostí až do nebe.

"Hádej, Itachi, s kým jdu v pátek ven." Tajemně jsem se usmíval, když jsem seděl s bráchou na gauči u televize.
"To fakt nevim, povídej."
"S Narutem. Pozval mě na rande." Zazubil jsem se.
"Páni, fakt? To bych do něj neřekl teda, ale jak víš, že tě pustim?"
"Cože?"
"No musíš se mě přece jako poslušný bratříček dovolit, jestli můžeš jít ven."
"Tohle cpi někomu jinýmu. Nikdy jsem se tě neptal."
"Tak bys měl začít."
"Ne!" vyprsknul jsem naštvaně, na což se Itachi zasmál a pocuchal mi vlasy.
"Tak to mi pak popíšeš, jak to probíhalo, jasný?"
"No jo, neboj." Uraženě jsem od něj odvrátil hlavu, můj bratr se neubránil dalšímu smíchu a z kuchyně se ozvalo cinkutí mikrovlnky, oznamující, že se nám ohřála večeře.
"Stejně si pořád malý dítě, Sasuke." Vstal a šel nandat jídlo na talíř.
"Hele, no počkej!" vyběhl jsem za ním a o chvíli později se nesl celým bytem smích a nadšené výkřiky obou bratrů.

Dva dny uběhly až moc rychle a najednou bylo pátek ráno. Hodiny ve škole se Narutovi zdály snad nekonečné a navíc pořád cítil Sasukeho pohled na svých zádech. Přemýšlel kam půjdou a o čem se spolu budou bavit, takže vůbec nedával pozor, co se v hodině děje.
"NARUTO!" uslyšel za sebou naštvaný hlas jejich učitele biologie, až nadskočil leknutím.
"C-co?" zvedl k němu chlapec pohled, no vypadal vážně naštvaně.
"Odpověz mi na otázku."
"Pardon, já nedával pozor…"
"Jasně že si nedával pozor! Ty nikdy nedáváš pozor a mě už to vážně nebaví!" skoro se mu kouřilo z hlavy.
"Víš co, pojď k tabuli ať si vyzkouším co umíš." Odešel ke katedře a vytáhl si notýsek na zapisování známek. Za soucitného pohledu Saie si Naruto vzal žákovskou a i se sešitem přešel před tabuli. Po opravdu dlouhých chvílích mlčení z jeho strany a zoufalého rozhlížení po třídě, jestli by mu náhodou někdo nepomohl, si učitel vzal do ruky propisku a zapsal známku.
"No co já mam s tebou dělat." Podal mu žákovku a poslal ho si sednout.
"Vzpamatuj se už." Otočil se na něj spolusedící, když se vrátil do lavice.
"Já za to nemůžu, je na mě zasedlej, kretén jeden!" šeptal, aby ho neslyšel.
"Z matiky ses sice zlepšil, ale nebyl bych moc nadšenej, kdybys propadnul…nechceš s něčim pomoct?"
"Um…ne, díky…" zandal si věci do tašky a znuděně čekal na konec hodiny.

Crrrrr!!

Doteď ztichlá třída nadšeně vyskočila ze židlí a všichni si za hlasitého bavení začali balit věci.
"Ale kampak? Ještě jsem neoznámil konec hodiny, doděláme tohle cvičení." Nekompromisně oznámil učitel za doprovodu nesouhlasného mručení studentů, kteří se zase otráveně posadili na svá místa.
"Takže……za c), to zařadíš kam, Sakuro?"
"He? No…asi do…"
"Sakura zase neví! To snad není možný, co to s váma dneska je, budu vám muset dávat domácí úkoly, aby jste se trochu probrali, nemyslíte?"
"Ani ne, pane učiteli. Ale nejradši bych vám ty vaše horniny a šutry omlátil o hlavu. Idiot jeden hnusnej." Mluvil si pro sebe naštvaně Naruto, když je konečně učitel pustil a zvedal židli. Pospíchal domů, dnes končili v půl jedný, takže má ještě hodinu a půl. Doma už na něj čekal oběd a jeho prázdný žaludek ho popoháněl.

"Tati? Co děláš?" řekl překvapeně, když otevřel dveře a před ním klečel na zemi Minato a tahal ze skříně jeho cestovní kufr.
"Ahoj Naruto, víš zapomněli jsme ti to včera říct, odjíždíme i s tvou matkou na tři týdny pryč. Musíme na služební cestu, ale poprosili jsme Jirayiu, aby tě tu pohlídal, ne že budeš dělat kraviny, všechno se dozvíme." Pohrozil mu prstem a stoupl si.
"Na tři tejdny? A kam?"
"Do kamenný, neni zas tolik daleko, ale pojedeme tam asi den. Samozřejmě, benzín mi zaplatit nechtěj, tse. Odjíždíme dneska večer."
"Aha…" hodil si baťoh do pokoje a šel si ohřát oběd, rychle ho snědl a už na něj čekala horká koupel. Vylezl asi za dvacet minut a přemýšlel, co si vzít na sebe.
"Chystáš se někam Naruto?" vešla k němu máma..
"Vlastně jo, jdu ven se Sasukem…" ozvalo se ze skříně, ve který měl zabořenou hlavu a zoufale hledal něco, co by mu aspoň trochu sedlo.
"Kdy se vrátíš? Ráda bych tě ještě viděla, než odjedem…"
"To fakt nevim mami, ale do večera určitě." Vytáhl ze skříně svojí nejoblíbenější košili, kterou už hledal asi měsíc a k ní si vzal pohodlné džíny, ve kterých přesně vyniká to, co by mělo. V koupelně strávil asi čtvrt hodiny úpravou svých vlasů, protože měl pořád pocit, že to není úplně ono. Když byl konečně se svým vzhledem spokojený, dal si do kapsy peněženku a mobil, přes sebe lehčí podzimní bundu a šel pomalým krokem na místo, na kterém se se Sasukem domluvili.