lllllll Aktuálně: mě nic nenapadá :D


<<< hudba co mě fascinuje lll<<< on má tak dokonalej hlas! :3

Duben 2011

Pár mejch keců >.<

21. dubna 2011 v 21:16 | Mitsuki |  Kraviny a moje kecy
Konečně jsme se dočkali prázdnin! :D Jak si jich zatím užíváte? Mi budem mít ve škole v podstatě 12 dní v kuse volnejch. Takže to bude skvělý :)
Řeknu vám, sehnat teď boty je nadlidskej výkon. Včera jsem byla v obchodě a buď tam neměli ty, co chci a když už je tam měli jakože fakt podle mejch představ, maj maximální velikost 36. Takže jsem prolezla několik krámů s botama a nikde nic. Odešla sem pěkně naštvaná, zajímalo by mě, jestli je ještě vůbec seženu. :D

Taky se snažim si sehnat brigádu, zatim bezúspěšně. :/ Na netu je veliký prd, jediný co sem sehnala bylo jakýsi pochybný prodávání charitativních předmětů za pár korun, jenže to bylo tak málo, že by se to ani nevyplatilo...Já vážně nevim co dělat, snad jedině roznášet letáky =D což teda taky nic moc :D navíc nutně potřebuju koupit nový klávesy a rodiče odmítaj mi na tohle jakkoliv přispět ( vážně nechápu proč jim vadí, že chci dělat něco co mě baví :/ ), plus ještě peníze na lístky na všemožný fesťáky který musim zaplatit co nejdřív, no neni to super? :D S mejma financema 20 Kč XD

Jestli dokážu napsat do čtenářáku všechnu povinnou četbu do konce roku, jsem borec. Nemam tam ani čárku a vzhledem k tom kolik je to knížek, no kdybych to vážně chtěla číst, nedělala bych do začátku července nic jinýho XD Taky potřebuju helpnout s chemií, sakra nejspíš propadám =D Nechápu základy z minulýho roku, jak po mě může chtít učitelka nějaký vyčíslování redoxních rovnic a elektrolýzu a podobný srajdy? o.O

A jedna dobrá rada na závěr. Nikdy si nezkoušejte udělat míchaný vajíčka s cibulkou a na to vypít kakao. Plus ještě zmrzlinovej pohár =D Jak to říct, je mi blbě. XD
Jinak mám rozepsanej další díl School time, takže někdy o prázkách ho dodělám a bude tu :)

Yaoi zdar! :D A krásný velikonoce :)



I´m not homo!

16. dubna 2011 v 10:01 | Mitsuki |  Videjka
Tohle dokonalý video si musíte pustit,taneček na konci mě složil =D =D


School time 6

12. dubna 2011 v 19:26 | Mitsuki |  Sasunaru - kapitolovky

Tak jste se konečně dočkali :D Tahle povídka mě vážně baví. :D

Když jsem dorazil na místo, bylo něco málo před domluvenou hodinou a Naruto tu ještě nebyl. Ze školy naproti vycházelo posledních pár opozdilců, kteří měli školu do půl druhé, jinak to tu v podstatě zelo prázdnotou. Posadil jsem se na kraj kamenné kašny, ze které proudila voda a její šumění mě příjemně uklidňovalo. Po chvíli jsem si zdálky všimnul přicházející osoby, zkoumal jsem, jestli je to Naruto, ale zrovna tím směrem mě svítilo do obličeje sluníčko, takže jsem skoro neviděl. Až když přišel o něco blíž, ujistil jsem se, že je to opravdu on. Uznale jsem ho sjel pohledem, to oblečení mu vážně sedlo.
"Promiň, ujela mi tramvaj. Nečekáš tu dlouho?" omluvil se trochu zadýchaně, když se zastavil vedle mě.
"Ani ne, jen chvilku. Půjdem?" kývnul jsem na něj a stoupnul jsem si.
"A kam?"
"Někam se projít, nebo tak. Na náměstí je nová kavárna, chtěl bych se tam podívat…" navrhnul jsem, "ale jak chceš," pokrčil jsem rameny.
"Jo, ta vypadá fajn a můžem to tam vzít pěšky kolem řeky." Oba jsme se vydali pomalým krokem kolem školy dolů, k řece. Dlouhá ulička podél, lemovaná stromy, sem tam lavičky, na kterých seděli ať už zamilované páry, nebo partičky kamarádů a občas kolem nás někdo prošel nebo projel na kole. Paprsky se odráželi od protékající vody, prostě ideální místo.
"Co kdyby sme si tu na chvíli sedli?" ukázal Naruto na volnou lavičku, kolem které jsme právě procházeli.
"Tak jo." Přikývl jsem a oba jsme se usadili vedle sebe.
"Pořád nemůžu uvěřit tomu, že si to přijal." Začal mluvit.
"Já pořád nemůžu uvěřit tomu, že ses mě zeptal."
"Ale trvalo mi to…"
"Jak dlouho už ses rozhodoval?"
"Uhm…no moc dlouho ne…" všimnul jsem si jemně růžového nádechu jeho tváří a musel jsem se tomu pousmát. Ale v podstatě je to roztomilý.
-
Nějakou dobu jsme jen seděli vedle sebe a povídali jsme si. Bylo mě s ním tak dobře, že jsem ztratil pojem o okolí a hlavně ta jeho vůně, když se ke mně naklonil, aby mi ukázal něco na mobilu. Mohl bych to vdechovat celý den. Opřel jsem si hlavu o jeho rameno, ale trochu nešikovně jsem se o něj otřel nosem, který na to okamžitě zareagoval palčivou bolestí a já se neubránil hlasitějšímu "Au!"
"Jsi v pohodě?" otočil se ke mně.
"Um…jo…jen je to ještě citlivý…" trochu jsem se zastyděl a radši jsem sklopil pohled.
"Fakt? Ukaž, jak dlouho to budeš mít?" naklonil se ještě blíž, k mému obličeji a prohlížel si moje zranění na nose. Když jsem se znova podíval nahoru, málem mě trefil šlak, protože jsem nečekal, že bude takhle kousek ode mě.
"N-nevim…nějakou chvíli asi jo…" nervózně jsem po něm těkal očima a nevěděl jsem, kam se dívat dřív. Jestli na ty vytvarované rty, bezchybné tváře nebo jeho pronikavé oči…
"No…," přiblížil se ještě víc, "měli by jsme jít do tý kavárny, nebo se tam vůbec nedostaneme." Dokončil větu a zase se odtáhl. Omámeně jsem přikývl a tak jsme se vydali dál směrem na náměstí.
Usadili jsme se na pohodlné černé sedačce v rohu a během chvilky nám servírka přinesla nápojové lístky. Otevřel jsem tenký sešit a začal jsem vybírat z toho spousta nápojů.
"Latté…Macchiato…Espresso…jak má člověk vědět, co z toho?" projížděl jsem řádky s různými názvy a nemohl jsem se rozhodnout.
"Já si teda dam mandlovou čokoládu." Zaklapl to Sasuke a odložil na stůl.
"To zní dobře…" ozvalo se zadumaně z mojí strany.
"Co tam tak dlouho zkoumáš?"
"Um…nic…" položil jsem to radši na stůl taky a během chvilky už u nás byla obsluha, aby si zapsala naší objednávku a zase odešla. Nakonec jsem řekl jen obyčejné latte.
-
Čas ubíhal a s Narutem jsme se za tu dobu, dá se říct, sblížili mnohem víc, než doteď. Měli jsme o dost víc času než ve škole nebo když ke mně chodil na doučování a tak jsme toho stihli probrat spoustu. Od školy přes kamarády, vztahy, rodiče, oblíbené věci nebo jsme jen tak kecali o kravinách, ale bylo nám fajn. Z Narutovo strany šlo jasně vidět, že je ze mě úplně hotovej. Je průhlednej jak papír. Ach jo, to je ale šílenej kluk…Kde bere tu jistotu, že to mam stejně? No, asi má pravdu...NE! Ani náhodou! Nikdy jsem nikomu nedal šanci, dostat se tak blízko mě. Jak to jen dělá? Pozoroval jsem jeho typický, široký úsměv. Vrtá mi to hlavou.
"Sasuke? Posloucháš mě?" zamával mi rukou před obličejem, až jsem leknutím nadskočil.
"Jo…sorry." Napil jsem se ze svého hrnečku, už trochu vychladlé, ale stále dobré čokolády a při tom jsem blaženě přivřel oči. Je to tak dobrý! Pak jsem uslyšel Narutovo vyzvánění a pak jeho hlas, když to zvednul.
"Ano?...Jasně…jo mami, neboj…určitě…tak zatím." Odložil mobil od ucha a schoval ho do kapsy.
"Za hodinu mam bejt doma…rodiče někam odjížděj a chtěj mě ještě vidět." Protočil očima.
"To máme ještě nějakej čas, tak můžem zaplatit a bejt chvíli venku, co ty na to?" zeptal jsem se ho a když souhlasil, počkali jsme na obsluhu. Už jsem vytahoval peněženku, že to zaplatím, ale Naruto mě zastavil a stál si za tím, že to zaplatí za oba. Nedal si to vymluvit. Prý když mě pozval, tak je to samozřejmost.
Když jsme oba vyšli ven, už nesvítilo tolik sluníčko a foukal přeci jen studenější vítr. Těch pár hodin vevnitř bylo znát, ovšem město bylo ještě plnější, než předtím. No jo, je pátek. Všichni se jdou někam bavit, nejčastěji do hospody nebo nějakého klubu. Mě tohle nikdy moc nelákalo, takže jsem páteční nebo sobotní večery většinou trávil doma. I tam se dá najít celkem dost zábavy… (>:D) Nejradši bych doprovodil Naruta domů, ale vzhledem k tomu že nebydlí zrovna nejblíže ode mě, šel sem s ním alespoň na zastávku, kde jsme se posadili a trávili spolu ještě chvíli času, než bude muset jet domů.
-
"Tak se uvidíme v pondělí…" vstal Naruto, když mu přijel autobus a spoustu lidí začlo vystupovat a nastupovat, takže to nějakou chvíli trvalo.
"Um, jo…" přikývnul černovlásek a už už se otáčel k odchodu.
"P-počkej ještě!" zarazil ho s trochu načervenalými tvářemi jeho kamarád.
"No?"
"Já…no…děkuju za dnešek. Bylo to moc fajn." Pohupoval se nervózně na nohou a hrál si s okrajem jeho rukávu.
"Jo. To bylo." Pousmál se Sasuke a čekal, co z něj vypadne. Naruto se konečně rozhoupal a přišel k němu blíž. Chytnul jeho tvář do dlaní a políbil ho, až se mu z toho skoro podlomily kolena.
"Měj se…" usmál se ještě na něj, než zmizel v davu lidí v autobuse.
"Ty se taky měj, Naruto…" zašeptal si už sám pro sebe, s pohledem na odjíždějící MHD, než se také otočil a vydal se směrem domů.
-
"Čau mami, tak sem tu." pozdravil při vstupu do dveří Kushinu, která rovnala na chodbě kufry.
"Ahoj, no konečně, už sem myslela že nedorazíš." Usmála se na něj.
"Za jak dlouho odjíždíte?"
"Asi za dvacet minut. Jirayia se na tebe zejtra skočí kouknout, ne že budeš dělat kraviny. Nějaký jídlo máš v ledničce, peníze jsme ti nechali na poličce v kuchyni, mělo by ti to stačit. A koukej chodit do školy, žádný zátahy. Všechno se dozvím." Pohrozila mu prstem.
"No jo, neboj. Budu hodnej." Kývnul hlavou, že rozumí a pomohl jim odnést věci do auta.
"Tak se mějte." Zamával jim, když se po nějaké době konečně šli posadit do sedaček a vyrazit na cestu.
"To byl teda den…" řekl si pro sebe Naruto se šťastným úsměvem, když ležel večer v posteli a v hlavě si stále přemítal jeho dnešní rande a nakonec polibek. Nakonec usnul s úsměvem na rtech a novou, kvetoucí láskou v srdci.


Poloviční láska 10 - END

6. dubna 2011 v 16:28 | Mitsuki |  Sasunaru - kapitolovky
Jo, asi jste to tady už vážně nečekali, ale už sem to měla rozepsaný moc dlouho a cesta ze školy byla nudná, tak jsem psala. :D Je to kratší než ostatní díly, vlastně jen takovej závěr... enjoy =) Konečně první kapitolovka na tomhle blogu ukončená :D A s ostatníma povídkama to vypadá...no...nevim, uvidíme uvidíme =D

Ráno se Naruto probudil už v poměrně dobrém stavu. Žaludek se mu od včera zklidnil a on tak neměl pocit, že se každou chvíli pozvrací. Protáhl se a pomalu se posadil. Včerejšek si pamatoval až moc dobře, jen ho zajímalo, kam se poděl Sasuke. Napadla ho myšlenka, že jen využil jeho stavu a teď ho nechá plavat, to ovšem hned zavrhl. Kdo by se tolik obětoval a vynakládal úsilí jako Sasuke, jen kvůli tomu, aby někoho dostal do postele? To je blbost. Vstal a našel si ve skříni pohodlné domácí tepláky a triko a šel ho najít. Jen co otevřel dveře z pokoje, udeřila ho do nosu vůně právě připravovaného jídla. Pousmál se a prošel přes menší, útulný obývák do kuchyně, kde ho našel běhat kolem linky a připravovat snídani.
"Ahoj…" pozdravil ho při vstupu do dveří a došoural se ke stolu.
"Ahoj, tak jak ti je?" postavil před něj Sasuke talíř s míchanými vajíčky se slaninou, sklenici pomerančového džusu a jakýsi prášek, který Naruto radši nezkoumal, ale typoval, že je na bolest hlavy.
"Je to lepší než včera…a ty vajíčka vypadají fakt dobře, ale radši bych rohlík, prosím…" nechtěl riskovat, že by jeho žaludek opět protestoval, i když jídlo před ním ho lákalo.
"Jo" natáhl se pro něj a podal mu ho, přisedl si vedle a Narutovo talíř snědl sám. Ten začal pomalu uždibovat pečivo a líně si ho vkládal do pusy. Sasuke si nebyl až tak úplně jistý, jestli si pamatuje, co se mezi nimi stalo včera v noci, ale nevěděl, jak se ho na to nějak nenápadně zeptat.
"Zajímalo by mě, po čem ti bylo tolik špatně…" začal, když pozoroval blonďáka a jeho pohled na rohlík a la jsem mimo.
"Hm…" pokrčil na odpověď rameny a přitom kousal další sousto.
"Víš vlastně co si dělal?"
"Tak tys do toho se mnou šel aniž by si věděl, jestli si to budu pamatovat?" ušklíbnul se vítězně Naruto a zvedl k němu pohled.
"N-no…ehm…to…ne…" vykoktal s překvapeným výrazem jeho zaskočený přítel. To už se neubránil a rozesmál se.
"Dělam si srandu. Neboj, pamatuju si všechno, až moc dobře." Mrknul na něj a naklonil se přes stůl, aby mu vtiskl polibek na tvář. Černovlásek si oddychl a spokojeně si ho přitáhnul k sobě na klín.
"To jsem rád…a doufam že to nezůstane jen u včerejšku."
"Tím si buď jistej. Už se od tebe neodtrhnu." Usmál se Naruto a spojil jejich rty v dlouhém polibku.
,To hrozný čekání se přece jen vyplatilo.´proběhlo Sasukemu hlavou, když si v náruči odnášel Naruta do postele.

"Naruto Uzumaki!! Tohle ti nikdy neodpustím!!" vykřikla se zatnutými pěstičkami osoba s dalekohledem na krku, až z toho pískotu zalehly Kakashimu, právě procházejícímu po ulici, uši.
,Ta Sakura by s tim měla něco dělat…´pomyslel si a šel spokojeně dál.