lllllll Aktuálně: mě nic nenapadá :D


<<< hudba co mě fascinuje lll<<< on má tak dokonalej hlas! :3

Květen 2011



Láska ukrytá v klavíru

28. května 2011 v 21:38 | Mitsuki |  Sasunaru - jednorázovky
Tak, tady je slibovaná jednorázovka. Snad se bude líbit :)

Téměř prázdnou a tichou školou se ozývaly pomalé kroky po schodech. Blonďatý chlapec s taškou přes rameno teprve před chvílí dotřídil všechny papíry, jak mu jeho učitel přikázal. Nedával při hodině pozor a dělal nepořádek, proto se na něj Kakashi, jeho třídní, naštval a tak teď musí tři týdny, vždycky po škole, plnit různé úkoly. Dneska mu to trvalo neobvykle dlouho. S pohledem na hodinky, které hlásaly půl páté, si povzdechl. Zabočil na další schodiště vedoucí dolů ke vchodu, ale zarazila ho jemná klavírní melodie. Vycházela napravo z auly, jen tlumeně, kvůli skleněným dveřím, které byli zavřené. Myslel si, že už je ve škole sám, nebo se zmýlil? Nohy ho samy dovedly před vchod do učebny a zvuk klavíru se tak stal výraznější. Dovnitř přes šedý závěs neviděl, ale skladba se mu natolik zalíbila, že se na chvíli posadil na zem a zaposlouchal se. Přivřel oči a vnímal jen ten překrásný zvuk. Nevěděl, že by se mu to mohlo až tolik líbit. Autor do toho dal tolik citu, až se mu z toho tajil dech.
Z jeho naladění ho vytrhlo náhlé ticho, jak piano utichlo, a kroky směřující ke dveřím. Polekaně vstal a utíkal pryč ze školy, snad jako by se bál, že ho ten člověk uvidí.



School time 7 - END

23. května 2011 v 15:00 | Mitsuki |  Sasunaru - kapitolovky


Je to tady, konec týhle kapitolovky. Je mi to trochu líto, protože byla vážně moje nejoblíbenější a dobře se mi psala....ale musim dát taky prostor jinejm povídkám, přeci jenom mám toho rozepsanýho až až. Snad se vám líbí a bavili jste se u ní stejně, jako já... =)

"Kdopak se nám to tu schovává?" ozvalo se tajemným hlasem od vstupních dveří a kroky postupovali směrem k Narutovo pokoji.
"Kdepak tě mám, hmm?" muž s natěšeným úškleblem na tváři se prsty přiblížil ke klice, kterou následně stisknul.
"VSTÁVAT!" zakřičel těsně vedle Narutovo ucha, který do té doby spokojeně chrupkal v posteli.
"ÁÁÁÁááááaaa!!!" ozval se výkřik na celý barák, který se z toho div neotřásl v základech a spolu s peřinou vylítl z postele. Nohy se mu do ní zamotaly a během dalších dvou sekund ležel na podlaze spolu s naraženým zadkem.
"Jiraiyo!!!" nabroušeně zasyčel s pohledem na dobrého kamaráda jeho rodičů před ním, který se teď svíjel hlasitým smíchem.
"Díky za krásný probuzení. Kde se tu bereš takhle brzo?" optal se Naruto, když se mu povedlo vstát a Jiraiyovi se uklidnit. Pořád si ale mnul svoje pozadí. Bolelo ho z nečekaného pádu.
"Brzo? Je skoro čtvrt na jednu. Normální lidi v tuhle dobu nespí."
"Uhm…musel sem dospat školu, no." Promnul si blonďák oči a protáhnul se.
"Mám tu pro tebe rámen, dáš si?" Jiraiya zvedl sáček se zmíněným obsahem a Naruto překvapeně vykulil oči.
"Jé! Díky, seš skvělej!" zazubil se a šťastně se mu vrhnul kolem krku. Jiraiya se zasmál a pocuchal mu vlasy, jako to dělal, když byl malý.
"Tak pojď, uvaříme to." Pustil ho a oba se vydali s úsměvem do kuchyně.
.
"Sasuke, vstávej!" uslyšel, jako by ho z dálky někdo volal.
,Je to snad sen? Všechno tohle se mi zdá…´
"Dělej, nechrápej a koukej vylézt."
"Něco se stalo…svět jde do záhuby…" začal Sasuke mluvit a máchat rukama ze spaní.
"Jedinej kdo tu pude do záhuby seš ty, pokud do půl minuty nevstaneš!" zaburácel Itachi tak, že by to probralo i mrtvýho. Jinak to na něj ale bohužel neplatí.
"Už na nás útočí! Mimozemská návštěva!!" vylítl mladší s bratrů z peřin a neúspěšný úprk zakončil zakopnutím o pelest postele a hlavou na zemi.
"…To bolí…" pípnul.

O chvíli později:
Sasukeho zajímalo, co bude dneska dělat. Celá sobota před ním a on znuděně kouká z okna. Hlavou si přemítal celý včerejšek, hlavně ten polibek. Bylo to něco novýho, co mu ten večer nedalo spát. Do té doby, než se s ním seznámil, si myslel, že milovat neumí. Že už to zapomněl. Od každýho si udržoval odstup a Naruto si k němu stejně cestu vybojoval a vkradl se mu do mysli, kde se uchytil a jen tak nehodlá vylézt. S úsměvem vzal do ruky mobil a začal vyťukávat SMSku.
.
I'm lost in you, everywhere I run
Everywhere I turn, I'm finding something new
Lost in you, something I can't fight
I cannot escape
I could spend my life, lost in you…

Překvapeně sebou trhnul, když se pokojem roznesla jeho oblíbená písnička, kterou má na vyzvánění. Zvedl se z křesla a sáhl po mobilu, co ležel na nočním stolku.

1 nová SMS zpráva
Od: Sasuke
Ahoj, tak sem si rikal, jestli bys dneska nesel na brusle? Venku je pekne, byla by to zabava. Kdyztak sraz ve 14:30 na sadech. S.

Aniž by si to uvědomil, na tváři se mu rozlil úsměv a u srdce ho příjemně zahřálo. Klikl na tlačítko odepsat, něco naťukal a hrnul se do koupelny dát si rychlou sprchu.
"Kam se chystáš?" zastavil Naruta ve dveřích Jiraiya, když viděl, že se obouvá a vedle sebe má položený in-line brusle.
"Napsal mi kamarád. Půjdu s ním ven a…teda…můžu?" zeptal se, když mu došlo, že ho má Jiraiya na starost. Ten se jen zasmál a pokýval hlavou.
"Jen běž. A nedělej blbosti, nerad lžu a Minatovi ještě víc." Mrknul na něj a po rychlé rozlučce, protože Naruto spěchal jak šílenej, zamknul dveře od Uzumakiho bytu a vydal se k sobě domů. Nechtěl být sám v cizím.

Blonďák spěchal na místo setkání, jako by se za ním řítilo stádo rozzuřených býků a jemu nezbývalo nic, než úprk. Ani nemusel chvátat, času měl dost, ale důvod byl prostější, než lidstvo samo. Chtěl ho vidět co nejdřív. Chvíli čekal na lavičce u tramvajové zastávky, než se tam přifařil skoro stejným tempem i Sasuke.
"A-ahoj, nečekáš dlouho?" vypadlo z něj zadýchaně a svalil se vedle něj.
"Ne, přišel jsem před chvílí…co tě tak zmohlo?"
"Um…dobíhal sem tramvaj…" řekl Sasuke první, co ho napadlo, protože nechtěl přiznat, že chvátal, aby byl u něj brzo. Doufal, že Narutovi nepřijde divný, že tramvají vůbec nejel.
"Aha. Půjdem?" zamával Naruto s bruslema v rukou a neřešil předchozí nesrovnalost.
"Jo…jasný" zvedl se Sasuke, když se konečně vydýchal a vyrazili do nedalekého skate parku, kde byl mimo jiné taky okruh pro bruslení.
Za chvíli dorazili na místo. Moc lidí tam nebylo a tak se posadili na nejbližší lavičku, aby si mohli obout brusle. Naruto urputně bojoval s tkaničkou, ale pořád mu to nešlo utáhnout tak, jak by chtěl.
"Hergot, co to je za krám…" nadával po několikátém, stále neúspěšném pokusu.
"Nechceš s tim pomoct?" navrhl po chvíli sledování Sasuke, který už měl brusle dávno na nohou.
"To je dobrý, já to zvládnu…" zamumlal Naruto se skloněnou hlavou, jak se pokoušel to uvázat.
"Ukaž, prosimtě, nebo tu budem ještě do večera." Sasuke se zlehka pousmál a klekl si před něj, aby mu mohl brusli upevnit na noze.
"Tak a je to." Oznámil po chvíli černovlásek a vstal.
"Děkuju!" usmál se vděčně Naruto a zvedl se taky z lavičky, jenže nějak zapomněl na to, že stojí na kolečkách a nevyvážil rovnováhu. Padal rovnou na Sasukeho, který ho sice zachytil, ale ani on to s kolečky neustál a tak oba skončili na zemi, Naruto na něm.
"….p-promiň!..." dostal ze sebe po chvíli blonďák, když jejich obličeje byli až moc blízko u sebe a on tak mohl cítit teplý Sasukeho dech na tvářích. Když mu došlo, v jaké situaci se nachází, zrudnul a rychle se odtáhnul.
"V pohodě…" zamumlal Sasuke, ale z jeho hlasu šla trochu poznat nervozita. Oba se zvedli a mlčky se rozjeli.

"Jooooo, tak dlouho sem na tom nestál!!" Vedle Sasukeho ucha se ozval po chvíli klidného bruslení nadšený výkřik a už jen zaregistroval jakousi žlutou šmouhu daleko před ním.
"N-Naruto??..." překvapeně zamrkal a na chvíli se zarazil.
"No?" ozvalo se znovu vedle něj, až leknutím nadskočil.
"Kde ses tu tak rychle vzal?!"
"Tajemství." Zazubil se Naruto a udržoval s ním tempo.
"Seš blázen." Sasuke zakroutil nechápavě hlavou.
,Ale do tebe.´ vyskočilo Narutovi v mysli, až se sám divil, kde se to bere. ,Sakra Uzumaki, vzpamatuj se! ´ zamračil se. Vůbec se mu nelíbilo, co se s ním kvůli Sasukemu děje.
"Rozhodně menší než ty, baka!"
"Jo? Ts, myslíš, že to nedokážu ujet rychlejš než ty, usuratonkachi?" započal Uchiha závod s vyzývavým tónem v hlase.
"To si jen myslíš!" ušklíbnul se Naruto a rozjel se, co nejrychleji uměl.
"Jen počkej…" zamumlal si pro sebe s úsměvem Sasuke a vydal se za ním. Zapojil do toho všechny svoje síly, ale Naruto si ho hlídal a pořád byl o krok napřed.

"J-jak si to dokázal?!" zeptal se Sasuke, když se opíral o lavičku a vydýchával právě ujetou trasu. Naruto stál před ním a spokojeně se šklebil. Aspoň v něčem nad Sasukem vyhrál.
"Jsem prostě dokonalej, to nevidíš?" zasmál se a udělal pukrle.
"Hm…ne." Odvětil prostě Sasuke.
"Hele!!" oči se mu nebezpečně zmenšili a vražedný výraz ve tváři značil, že Sasuke by se měl dát na útěk. Hlavně, když se k němu Naruto začal nebezpečně přibližovat.
"Co jako? Mám pravdu." Založil si ruce a s nadzvednutým koutkem si vytočeného Naruta prohlížel. Bavilo ho to.
"Kdo si myslíš, že seš?!" vyjekl, až se po nich pár lidí otočilo.
"Uchiha. Sasuke Uchiha." Teď to byl on, kdo se uklonil Narutovi.
"Seš stupidní idiot bez mozku!!" dočkal se hned bleskové reakce od blonďáka.
"Aspoň nejsem natvrdlej tupec, co si neumí zavázat botu!"
"To teda seš!!"
"Vážně? Komu že sem to utahoval tkani--´´
"Neser mě, Uchiho!" zavrčel Naruto a hrubě ho přitiskl na strom, který byl za ním. Rukama v pěst mu svíral tričko a svými rty teď ochutnával ty Sasukeho. Náruživě, aby ho umlčel a vášnivě, aby mu dal najevo svoje pocity. Sasuke byl z toho nejdřív v šoku a vyjeveně se díval před sebe, pak ale zavřel oči a zapojil se do polibku. Narutovo stisk povolil a ruce se teď přesunuly na Sasukeho boky, který blonďáka držel za krkem. Jazykem si vydobyl vstup do Narutovo úst, který mu to ochotně dovolil, a prozkoumával každé místečko. Bylo jim jedno, jestli je někdo uvidí, konaly za ně jejich potlačované touhy.
"Stejně seš blbec, Sasuke." Zašeptal zadýchaně Naruto s lehce načervenalými tvářemi, když se od sebe po chvíli odlepili.
"Taky tě miluju, Naruto."
.
"Myslíš si, že je to dobrej nápad?" řekl trochu s obavami Sasuke, když stáli před Narutovo domem a jeho přítel ho zval dovnitř.
"Neboj, nikdo není doma." Mrknul na něj svůdně Naruto a zatáhnul Uchihu dovnitř. "a ještě dlouho nikdo nebude…" dodal, když se zavřeli dveře od výtahu a natisknul se na Sasukeho.

Chceš být SB?

23. května 2011 v 12:39 | Mitsuki


Jestli jo, tak stačí napsat sem do komentářů...budu jen ráda =)

Novej ohoz =)

23. května 2011 v 12:29 | Mitsuki |  Blog
No...takže určitě ste si všimli že je tu novej vzhled =D původní záměr byl udělat něco letního... nakonec to dopadlo takhle, no moc letní to asi není :D ale sem s tim celkem spokojená...už je jen otázkou času kdy mě zase začne ta růžová štvát :D snad se to aspoň někomu líbí ;)


Áááááá!! >.<

22. května 2011 v 18:40 | Mitsuki
PRO VŠECHNY SBČKA: Je možný, že jsem někoho z vás zapoměla sem napsat...kvůli tomu jak se mi to všechno smazalo...tak se mi kdyžtak ozvěte do komentářů... :)

------------------------------------------------------

Myslim, že se brzo zbláznim!!

Chtěla sem hodit jednu, jedinou blbou a nedůležitou věc do menu.....

Dam uložit, a kvůli tomu pitomýmu blog.cz zjistim, že se mi smazalo celý menu! >.<"
To je fakt k nasrání! Takže to jdu předělat. Děkuju blogu.cz jak to maj skvěle vymyšlený :/

Diplomky od a pro Zukashi Uchizumaki =)

22. května 2011 v 14:40 | Mitsuki |  Diplomy
její blog je ---> TADY a i když teprve začíná, určitě se tam koukněte =)





Rozcestník - Doujinshi

21. května 2011 v 22:10 | Mitsuki |  Doujinshi


Název: In vino veritas
Pár: SasuNaru
Autor: Feiuccia
Překlad: Mitsuki

In vino veritas 1-3

21. května 2011 v 15:43 | Mitsuki |  In vino veritas
Tak jsem se pustila do překládání doujinshi...díly tu budou přibývat cca každý druhý den ;)
číst zprava doleva! <-----<------<------<------<------<------<------
































































Přání

21. května 2011 v 13:53 | Mitsuki |  Fankomixy
číst zleva doprava ;)

Madarovo rozkazy

21. května 2011 v 13:49 | Mitsuki |  Fankomixy
CZ překlad by to zkazil, ale myslim, že tohle zvládne přeložit skoro každej ;D



Little butterfly

10. května 2011 v 21:37 | Mitsuki |  SasuNaru obrázky
Nádhernej obrázek od mojí nejoblíbenější autorky :)



Zlomené nadvakrát

9. května 2011 v 21:20 | Mitsuki |  Sasunaru - jednorázovky
Tak, tady je po delší době slíbená jednorázovka. Nejdřív jsem to plánovala jako takovou oddechovou, romantickou povídku, ale nějak se mi to zvrhlo :D Snad se bude líbit :)
Pár: Sasu/Naru, Sai/Naru

Byl to jeden z těch horkých, letních dnů, kdy byl každý zalezlý u vody nebo venku s kamarády. Jen jeden blonďatý chlapec seděl na posteli ve svém pokoji, hlavu opřenou o kolena a díval se smutným pohledem na podlahu. Nechal slzy, které se mu draly do očí, volně stékat po tvářích. Rukávy měl umáčené od neúnavného utírání těch slaných cestiček. Nechápal, proč to udělal. Jeho kamarád, přítel a milenec ho včera opustil. Vysmál se mu a odkopl ho jako psa. Naruto žil několik let v přesvědčení, že mu na něm záleží, že ho má rád a poslední půl roku snad i miluje, ale mýlil se.

"Byl si pro mě jen hračka. Nikdy mi na tobě nezáleželo. Ale už si mě prostě přestal bavit, Naruto…"opíral se mladý Uchiha ležérně o stěnu, s překříženýma rukama a typickou kamennou maskou ve tváři a ten, jemuž to bylo směřováno naproti němu vytřeštil oči.
"T-to…děláš si srandu…?!" zašeptaly jeho ústa nevěřícně.
"Ne. A už vypadni, čekam návštěvu." Díval se na něj stále stejným chladným pohledem a Naruto, než se vzpamatoval, byl před dveřmi, které se mu před nosem zabouchly. Nechtěl to s ním dlouho protahovat a už vůbec nestál o to, aby mu Naruto ztropil nějakou scénu.
"Sasuke…" díval se na dveře, jakoby se měli každou chvíli otevřít, ale nestalo se tak. Byli stále zavřené, tak se vydal pomalu, loudavě, s rukama v kapsách a bolestí u srdce domů.

"Sasuke…" zavzlykal do ticha místnosti a pohupoval se ze strany na stranu. Připadal si teď tak sám. Sakura po tom, co se dala dohromady s Kibou, už na něj nemá skoro žádný čas ani náladu. Jako kdyby dřív měla. Za Kakashimu se mu jít nechtělo, protože se zrovna léčil po menší nehodě v nemocnici a zbytek byl buď na misi, nebo měli svých problémů dost, popřípadě se k němu otočili zády. Už tak si na něj všichni ukazovali, jako tenkrát když byl malý, po tom co začal chodit se Sasukem.
"Nechci, aby to bylo jako dřív…" zašeptal a stiskl si místo na hrudi, které ho od té chvíle tolik bolelo. Neexistoval na to žádný lék, jen čas, který byl pro něj jako věčnost.

Najednou se ale ozvalo zaklepání na dveře.
"Kdo to může být?" překvapeně pohlédl na místo, odkud se klepání ozývalo, a přešel ke dveřím, které následně otevřel.
"Ahoj, Naruto. Tak jsem si říkal, jestli bys nechtěl zajít na rámen?" stál na prahu Sai se svým typickým úsměvem.
"Saii? Um…jo, moc rád, jen se převlíknu, tak pojď zatím dál." Poodstoupil ode dveří, aby jeho kamarád mohl projít a běžel do pokoje, kde hledal mezi haldy oblečení něco, co by si mohl vzít na sebe.
"Teda, kdys tu naposled uklízel?" zhodnotil stav jeho bytu Sai a posadil se na gauč v obýváku. Jestli se tomu vůbec dá říkat gauč.
"Jo mam tu trochu nepořádek promiň, ale nestíhal jsem to…" zamumlal Naruto, zatímco si přes hlavu přetahoval tričko a skákal po místnosti, ve snaze obléct si kalhoty.
"Tak, můžeme jít." Vešel do obýváku již oblečený a strkal si do kapsy peněženku. Vyšli z Narutovo bytu a zamířili k Ichiraku.

"Slyšel jsem, že ses rozešel se Sasukem?" začal opatrně Sai, zatímco čekali, než se jim připraví jídlo.
"No, spíš on se mnou…" nechtěl dát najevo, jak ho to trápí a tak se snažil tvářit neutrálně, jako by ho hrozně zajímal ubrousek, co žmoulal v ruce.
"Vlastně, čekal jsem už od začátku, že to takhle dopadne. On není na dlouhý vztahy a nerad se váže...ale nechci se dívat na to, jak se trápíš." Na jeho rameno dopadla Saiova ruka, doprovázená přátelským úsměvem ve tváři.
"Já vim…jen to nemusel říct tak hnusně…" povzdechl si a podíval se na Saie, který si ho dál soucitně prohlížel.
"To je jedno, nechci na to teď myslet. Mam před sebou misku rámenu, tak si to nehodlam zkazit." Naruto ukončil rozhovor ve snaze odlehčit situaci a pustil se do jídla, které hltal jako obvykle. Sai nechápal, že se ještě neudusil a sám se dal do své misky.

"Ne, nech to být, zvu tě." Jemně mu odstrčil ruku s peněženkou a vytáhl peníze za oba.
"Tak dík, Sai." Poděkoval a mlsně sledoval, jak se vzadu vaří další hrnec rámenu, i když teď by ho do sebe nejspíš nedostal. Byl nacpaný k prasknutí a proto se mu jakákoliv představa delšího chození po Konoze momentálně nezamlouvala. S otazníkama v očích se zadíval na Saie, čekal, co bude dál.
"Vlastně jsem ti chtěl ukázat jedno pěkný místo, kam chodím, když chci bejt sám a tak. Neboj, daleko to není." Vypadlo ze Saie po chvíli mlčení, chytnul Naruta za ruku a vedl ho pomalu uličkami směrem k lesíku.
"Emm…nechceš mě pustit?" prohlížel si Naruto jejich spojené ruce.
"Ani ne. Ještě bys mi utekl." Usmál se Sai a blonďák to radši nijak dál nekomentoval. Pomalu prošli spletitými uličkami, obešli lesík a zastavili se.
"Tak jsme tu."
Naruto pootevřel pusu. Stáli na menší mýtince, kterou vedla křišťálově čistá řeka, no spíš říčka a nad ní se nacházel malý dřevěný mostík. Na obou březích byla zelená tráva plná barevných květin a sluneční světlo, které se odráželo od vody, tomu dodávalo tu správnou atmosféru.
"Je to tu krásný." Na Narutovo tváři se po delší době objevil úsměv a plný nové energie se rozeběhl po slunečné louce. Po chvíli ale zjistil, že to nebyl zrovna moc dobrý nápad, protože jeho plný žaludek se ozval a on si radši rychle sednul, aby se jeho obsah náhodou nechtěl vyprázdnit. Sai se neubránil smíchu a natáhl se vedle něj do trávy s rukama za hlavou.
"Jak to, že jsem si tohohle místa dřív nevšiml?" podivil se Naruto a lehl si po jeho vzoru, s pohledem na nebe a se šuměním vody pomalu odplouval jeho smutek kamsi do neznáma, alespoň pro tuto chvíli.
"Je to tu takový schovaný, no." pokrčil rameny Sai. "Ale má to něco do sebe."
"To rozhodně. Jsi tu často?"
"Vlastně celkem jo. Ale bejt tu sám už mě nebaví…" pootočil k Narutovi hlavu. "Rád bych tu trávil víc času s tebou. Anebo ne jen tady. Vlastně…říkal jsem si, že spolu zas tak často nejsme a že je to škoda, víš…" očima upřeně hleděl do těch jeho, jako by v nich něco hledal a blonďák po chvilce nervózně uhnul pohledem.
"Um…jak to myslíš?"
"Tak jak to říkám."
"Jo…mohli by jsme spolu trávit víc času…" zamumlal Naruto. Nevěděl, jestli v Saiově prosbě hledat dvojsmysl, ale radši se v tom víc nerejpal.

Čas jim ubíhal až moc rychle a ani se nenadáli, na obloze se začali objevovat červánky a vánek se ochladil.
"Kolik je hodin?" houkl z trsu vysoké trávy Naruto na Saie, který seděl na můstku a máčel si nohy ve vodě. Narutovo otázka ho donutila zvednout pohled a rozhlídnout se, aby zjistil, že už je večer.
"Nevim, řekl bych tak sedm…" zhodnotil podle okolí, ale pro jistotu zašátral v kapse, aby našel hodinky. "Páni, ono už je devět?" překvapeně se zadíval na displej.
"Wow, myslim že nejvyšší čas jít."
Rozloučili se na rozcestí obvyklým objetím, dnes o něco delším a i když Sai protestoval, nakonec Naruta pustil a tak se rozešli každý jinou cestou, směrem ke svým domovům.

Uběhl měsíc a Naruto by musel být slepý, aby si nevšiml, že o něj Sai stojí. Zahrnoval ho drobnými dárky, zval ho ven nebo k němu a občas našel přede dveřmi kytičku se vzkazem. Nebyl tam podepsaný, ale poznal, že je to od něho. A ty pohledy, co na něj černovlásek pořád házel…
Zrovna se vracel od rámen baru domů, když si všimnul dalšího vzkazu přede dveřmi. Sehnul se pro něj a začten do textu otevřel dveře a vešel do bytu. Udělal pár kroků, když ho dvě silné paže chytili a přitiskli na stěnu. Ihned mu ten někdo, koho si Naruto ani nestačil prohlédnout, ucpal pusu. Blonďákovi se rozšířili oči překvapením, když v dané osobě poznal Sasukeho, teď s výrazem ve tváři, který mu naháněl strach, a ten jeho úšklebek, tak arogantní!
"Přišel sem na menší návštěvu, Naru-chan." Otřel se mu rty o ucho, až z toho Narutovi přejel mráz po zádech.
"C-co chceš?!" zamračil se, když mu Sasuke dal pryč ruku z úst a on tak mohl mluvit. Vůbec se mu nelíbila Uchihovo přítomnost.
"Co myslíš," pousmál se a opíral se dlaněmi vedle jeho hlavy, aby mu znemožnil útěk, koleno mu pomalu sunul do rozkroku.
"Odejdi." Řekl stále ještě pevným hlasem Naruto. Nechtěl nechat tohohle parchanta tak lehce zvítězit. Přeci jenom má ještě nějakou hrdost.
"A když ne?"
"Tak tě odsud vyhodím sám!" rukama se mu opřel o hruď, ve snaze ho od sebe odstrčit, ale nad Sasukem neměl šanci. Vždycky byl silnější než on a tak se nad Narutovo snažením jen pousmál a chytl ho pevně za boky, natiskl ho na sebe.
"Nezkoušej to, blonďáčku. Nemáš šanci…" zachraptěl a díval se zblízka do Narutovo, teď trochu vyděšených, modrých očí. Sasukeho dech ho zašimral na tváři. Byl od něj takový kousek a Naruto znovu, po delší době cítil tu jeho vůni, která ho tolik přitahovala. Když si ho Sasuke chytnul do náruče a odnesl do ložnice, zprvu se nebránil. Jenže jakmile ho Uchiha na posteli zasedl a začal se mu dobývat pod oblečení, uvědomil si situaci a začal sebou házet a bránit se.
"Okamžitě mě pusť, ty hajzle!" zasyčel výhružně a Sasukemu přilítla na tvář facka. Zamračil se a sjel Naruta chladným pohledem.
"Co si to dovoluješ, ubožáku?!" oplatil mu to pěstí na důkaz toho, že svoje slova myslí vážně a než se Naruto vzpamatoval, udělal pár pečetí a blonďákovo ruce teď k posteli pevně drželi hadi. Teprve teď byl bezbranný. Jediným pohybem Sasuke roztrhl jeho tričko pomocí kunaie. Naruto polkl, když se s ním blížil i k jeho kalhotám a tím pádem i k něčemu, o co by nerad přišel. Radši zavřel oči, aby se na to nemusel dívat. Zakňučel, když cítil chlad kovu na podbřišku a pak už byla slyšet jen trhající se látka. Narutovi spadl kámen ze srdce, když se Sasuke jeho nádobíčku mistrně vyhnul.
"Koukám, že ti nejsem až tak lhostejný, co?" ušklíbl se Sasuke, když mu přejel prsty po zvedající se vyboulenině v jeho rozkroku po té, co ho chvíli dráždil přes látku Narutovo trenek.
"Šmejde." Snažil se Naruto o naštvaný tón, ale znělo to spíše jako vzdech. Pod jeho dotyky pomalu zapomínal, co mu Sasuke tenkrát řekl, když se jeho ruce rozeběhly po blonďákově hrudi, vraceli se mu staré vzpomínky na to, když jim spolu bylo dobře.
Sasuke ho chytl za bradu a spojil jejich rty. Nejdřív se jen tak zlehka otíral o jeho měkké polštářky, než polibek prohloubil ve vášnivější. Jazyky spolu bojovali o nadvládu, ale černovlásek opustil jeho ústa a přesunul svoji péči na Narutovo krk. Lépe řečeno místo pod uchem, moc dobře věděl, že tam je nejcitlivější.
"Umh…" ujelo Narutovi, ač se snažil jakýkoliv zvuky tlumit a tak se kousal do rtu.
"Nemusíš to v sobě držet, já si moc rád poslechnu, jak pode mnou vzdycháš, jak prosíš o víc…" zašeptal mu Sasuke podmanivým hlasem do ucha. Jeho ruka zabloudila do Narutovo rozkroku a po chvíli hraní a dráždění už se neudržel.
"S-Sasuke!" vzrušením přivřené oči, ve kterých byla vidět touha, vzdechy a občasné pohyby pánví proti Sasukeho ruce byly jasné známky toho, že Naruto je teď jeho. A to se Sasukemu zamlouvalo. Sklonil se k jeho klínu a vzal do úst jeho naběhlý penis. Teplo a vlhko se Narutovi moc líbilo a po chvíli Sasukeho práce, kterou uměl mimochodem moc dobře, už mu úplně vypustil z hlavy, že mu právě kouří člověk, který mu tolik ublížil. Zrychlený dech a slastné vzdechy se nesli místností, až se Naruto sám divil, co všechno dokáže "obyčejný" orál. Vnímal už jen Sasukeho šikovný jazýček a neposednou ruku, která si hrála s jeho varlaty. Netrvalo dlouho a blonďák dosáhl vytouženého orgasmu. Vlny rozkoše mu proudily celým tělem a on se jimi nechal unášet mimo realitu. Jeho sperma mu pokropilo bříško, protože Sasuke není nějakým zastáncem polykání. Trochu jeho mlíčka si ale nabral na prst, a když se na něj Naruto podíval, laškovně to olízl. Na Narutovo tváři hrál spokojený úsměv a hadi kolem jeho rukou zmizeli. Vrhnul se Sasukemu do objetí, ale zpátky do reality ho probraly až Sasukeho slova.
"Děvko." Díval se na něj s pohrdavým výrazem, až se Naruto skoro lekl té změny. Ještě před chvílí mu věnoval takovou péči, a teď už z něj zase zbyla jen kostka ledu. Naprázdno pootevřel pusu a zase ji zavřel.
"Myslel sis, že to bude zase jako dřív? Blázne. Jen jsem si otestoval, jak snadno se s tebou dá manipulovat. Seš pořád stejnej ubožák…nula, co nic nedokáže. Ani vlastní tělo tě neposlouchá. Jedině na sex celkem ujdeš. Ale znam lepší." Vstal z postele a nechal ho tam. Odešel, teď už se mu nadobro ztratila jakákoliv naděje. Znova ho ztratil. Schoulil se na posteli do klubíčka, bylo mu jedno, že je pořád nahý a ulepený od semene. Místo vzdychání se teď pokojem nesly plačtivé vzlyky…
Od téhle události uběhlo pár dnů a Naruto to na sobě nedával znát. Snažil se chovat přirozeně a i když mu to občas dávalo zabrat, nechtěl Saiovi přidělávat starosti. O dva týdny později na jeho pozvání na rande kývl. Začali spolu chodit a Sai vypadal opravdu šťastně.

,Promiň, ale nejsem schopný tvoje city opětovat natolik, jak by sis přál…chci, abys byl šťastný, ale mé srdce stále patří Sasukemu, Sai…´ zavřel oči, aby se nemusel dívat na Uchihu procházejícího ulicí, když spolu se svým novým přítelem stáli v objetí.