lllllll Aktuálně: mě nic nenapadá :D


<<< hudba co mě fascinuje lll

<<< on má tak dokonalej hlas! :3

Láska ukrytá v klavíru

28. května 2011 v 21:38 | Mitsuki |  Sasunaru - jednorázovky
Tak, tady je slibovaná jednorázovka. Snad se bude líbit :)

Téměř prázdnou a tichou školou se ozývaly pomalé kroky po schodech. Blonďatý chlapec s taškou přes rameno teprve před chvílí dotřídil všechny papíry, jak mu jeho učitel přikázal. Nedával při hodině pozor a dělal nepořádek, proto se na něj Kakashi, jeho třídní, naštval a tak teď musí tři týdny, vždycky po škole, plnit různé úkoly. Dneska mu to trvalo neobvykle dlouho. S pohledem na hodinky, které hlásaly půl páté, si povzdechl. Zabočil na další schodiště vedoucí dolů ke vchodu, ale zarazila ho jemná klavírní melodie. Vycházela napravo z auly, jen tlumeně, kvůli skleněným dveřím, které byli zavřené. Myslel si, že už je ve škole sám, nebo se zmýlil? Nohy ho samy dovedly před vchod do učebny a zvuk klavíru se tak stal výraznější. Dovnitř přes šedý závěs neviděl, ale skladba se mu natolik zalíbila, že se na chvíli posadil na zem a zaposlouchal se. Přivřel oči a vnímal jen ten překrásný zvuk. Nevěděl, že by se mu to mohlo až tolik líbit. Autor do toho dal tolik citu, až se mu z toho tajil dech.
Z jeho naladění ho vytrhlo náhlé ticho, jak piano utichlo, a kroky směřující ke dveřím. Polekaně vstal a utíkal pryč ze školy, snad jako by se bál, že ho ten člověk uvidí.

.
"Tak a kolik procent to bude u tohohle příkladu, třeba Naruto?"
"Cože?" hlas jeho učitele ho probral z myšlenek a překvapeně k němu vzhlédl.
"Jaký cože?! To si říkej někomu jinýmu, už stokrát sem ti opakoval že mě se budeš ptát "prosím" ! A jak je možný, že i přes to všechno znova nedáváš pozor? Chceš snad, abych ti tvůj trest prodloužil?"
"Ne…" zavrtěl oslovený hlavou.
"Tak se koukej snažit a ne zírat na tvojí spolužačku Sakuru!" třída se hlasitě rozesmála a jediná Sakura se na Naruta, který byl momentálně rudý jako rak, naštvaně otočila a probodla ho pohledem á la ,to si s tebou ještě vyřídím.´
"Pardon…" zamumlal Naruto s pohledem zapíchnutým do lavice a zbytek hodiny nepromluvil.
Zazvonilo na přestávku a tak si chtěl jít koupit něco k jídlu do školního bufetu, když ho po cestě na chodbě zastavil Kiba, jeho kamarád, který byl o třídu výš než on.
"Ahoj Naruto, neměl bys po škole čas? Chceme ještě s ostatníma někam zajít na pokec, co říkáš?" nabídl mu a Naruto už se nadechoval, že řekne ano, ale pak si vzpomněl na svůj třítýdenní trest a jeho výraz se změnil na zklamaný.
"Promiň, ale nemůžu. Kakashi se nasral a tak sem tři tejdny po škole…" povzdychl si.
"Aha, to je fakt škoda…No tak jindy, ještě se uvidíme." Poplácal ho Kiba po rameni a pokračoval dál svou cestou. Naruto s plnou hlavou myšlenek, jestli by nějak šlo se tomu úkolu vyhnout, došel až k bufetu, kde si koupil kafe a toust a opět se vracel do třídy.

BUM!

Dva chlapci do sebe narazili a horké kafe se tak vylilo na jednoho z nich.
"Děláš si srandu?!" vykřikl naštvaně mladší z nich, kterému se na jeho košili udělala krásně veliká a hnědá skvrna od nápoje.
"Můžeš mi říct, kam koukáš?" pokračoval a propaloval mladíka před ním zlostným pohledem.
"To ty si do mě vrazil, ne já." Pokrčil černovlásek před ním rameny. Nevypadal, že by ho politý Naruto před ním nějak zvlášť zajímal.
"To jako myslíš vážně, Uchiho?" zasyčel jeho jméno s lehkým odporem. Už dlouho bylo známo, že se tihle dva nemají moc v lásce a panovala mezi nimi jakási zvláštní odtažitost a rivalita. Sasuke Uchiha byl o rok starší než Naruto a chodil s Kibou do třídy.
"Naprosto."
"Tu košili mi vypereš!"
"Tak mi jí dej." Ozvalo se mu u ucha a během vteřiny už Sasukeho ruce rozepínaly Narutovo svršek. Zbytek lidí na chodbě samozřejmě hned upnuli svojí pozornost na to, co se mezi nimi odehrává.
Naruto, když si uvědomil situaci, zrudnul a Sasukemu vlepil přesně mířenou facku.
"Prase debilní!!" vyjekl a utekl pryč na záchody.
Chodba nejdříve ztichla a potom se většina lidí začala chechtat. Sasuke se s pohledem na utíkajícího Naruta ušklíbl a odešel.
.
,Co to mělo bejt?! Vždyť sem se choval jako nějaká šílená holka!!´ Naruto seděl v kabince na zavřeném záchodě se stále rudou tváří a rukama si přejížděl po obličeji. Bylo mu pořád trapně z toho, jak se zachoval před chvílí. Sasuke mu byl tak blízko, že se mu z toho rozbušilo srdce a teď by si nejradši nafackoval z té přehnané reakce.
"To je dneska teda den…" zaskuhral, když se celou budovou rozezněl školní zvonek oznamující další z nudných hodin ve škole.
.
Jako už několikrát, i dnes Naruto šel hned po splnění po-školních povinností do prvního patra, kde se usadil u dveří do auly. Od té doby, co tam poprvé slyšel onoho neznámého hrát na klavír, sem chodil každý den. Ta hudba ho uklidňovala, vždy si tam odpočinul po náročném dni a na chvíli vypustil všechny starosti. Užírala ho zvědavost, kdo dokáže tak nádherně a smyslně hrát, ale vždy, když skladba skončila a neznámý se vydal z učebny ven, Naruto utekl jako malý kluk. Nevěděl proč, ale bál se, že by ho uviděl. Jako by to byl nějaký hřích, že někdo jako on může poslouchat tu krásnou hudbu. Tolik toužil po tom vidět, jak ten člověk sedí, jaký má ve tváři výraz a jak mu prsty tancují po klávesách. Jak s citem zachází s tím ušlechtilým nástrojem…
.
Černovlasý se zamračil a povzdechl si. Už po několikáté se pokouší zahrát část jedné písničky, ale nikdy to nebylo tak, jak by si to představoval. Dneska mu to nešlo a byl na sebe naštvaný. Ruce opět zvedl a prsty přiložil na bílo-černé klapky, ale nepohnul s nimi. Zase je dal dolů a s opatrností zaklapl kryt, který pak zamkl. Nevěděl proč to zamykat, když se pak stejně zamkne celá místnost, ale Iruka to tak chtěl. Iruka byl jeho učitel na hudebku a protože věděl o Sasukeho nadání a zápalu, dovolil mu hrát v učebně školy. Nechal mu přidělat klíče a tak sem vždy po škole chodil. Někdy tu skládal skladby a někdy jen tak pro zábavu hrál. Opravdu ho to bavilo, byl to jediný smysl jeho současného života. Kamarády téměř neměl, jen málokoho si k sobě pouštěl, a i když o něj stálo spoustu dívek, všechny s chladnou tváří odmítal. Žádná mu nestála ani za pozdrav, ostatně většinou to byli uječené nány, co mezi sebou soupeřily o jeho srdce. Jenže on ho žádné z nich nikdy nedal, jeho srdce patřilo někomu jinému…
Pro dnešek měl dost. Doma ho ještě čekal úklid a příprava do školy, proto se zvedl, na záda hodil tašku a odešel z místnosti pryč.

Jen co vyšel ze dveří, ho zaujala osoba, krčící se v rohu a opřená o zeď. Tvář měl zabořenou do kolen a tak viděl jen jakousi hromádku s blonďatými vlasy.
"Hej! Si v pohodě?" přišel k němu a promluvil. Když se delší dobu kromě pravidelného oddechování neozývalo, napadlo ho, že nejspíš spí. Zlehka s ním zatřásl, aby ho probudil.
"Slyšíš mě?" zvýšil už trochu hlas a chlapec před ním pomalu zvedl hlavu. Málem ho trefil šlak, když se z člověka před ním vyklubal rozespalý a nic nechápající Uzumaki Naruto.
"Ty?!" vykulil Naruto na chlapce před ním oči a rozhlídl se kolem sebe. Byl tam, kde si to pamatoval naposled. Ve škole. Jen s tím rozdílem, že teď už žádné piano nehrálo, on nejspíš usnul a vzbudil ho před ním stojící Sasuke.
"Co tu děláš?" zeptal se ho Naruto a zamračil se.
"To bych se měl ptát spíš já tebe, proč spíš na chodbě ve škole, ne?"
"Do toho ti nic není." Odfrknul si a pomalu vstal. Protáhl se s hlasitým zívnutím a zvedl svůj baťoh, pohozený na zemi.
"Nemáš kde spát, že si steleš tady?" neodpustil si Sasuke menší poznámku a pousmál se.
"To mělo bejt jako vtipný?" nadzvedl Naruto obočí a vydal se pomalu pryč.
"Tak se hned nečerti, blondýno."
"Přestaň mi řikat blondýno!!" zasyčel oslovený.
"Tak usuratonkachi." Naruto zatnul ruce v pěst. Takhle mu Sasuke říkal pořád a jeho to dokázalo pořádně vytočit. Zastavil se a otočil se k němu čelem.
"Uchiho!" prsknul naštvaně.
"Co bys potřeboval, blondýno?"
"Drž hubu a pojď si to rozdat ven!" nabídl výhrůžně se zatnutou pěstí Naruto a přitom ho propaloval vyzývavým pohledem. Chlapec před ním se ale rozesmál.
"Jak troufalá nabídka, Naruto, to bys vážně chtěl?" svůdně na něj Sasuke mrkl, rádoby sexy si přejel rukou po těle a Naruto se začervenal.
"To ani náhodou! Blbečku! Kdo si myslíš, že si?! Že seš nejlepší a každej tě obdivuje? Seš jenom ubohý, tupý a nadržený prase!" chrlil ze sebe Naruto všechno, co mu jen přišlo na jazyk a bylo mu momentálně úplně jedno, co to je. Byl na něj naštvaný a to stačilo.
"Ještě nadrženej nejsem, ale možná kdyby ses chvíli snažil…" zachovával si Sasuke klid a pobaveně ho pozoroval. Chudák Naruto už radši nic neříkal, jenom měl zavřený oči a snažil se vydýchat situaci.
"Odcházím." Vypadlo z něj po chvíli a během pár sekund byl pryč.
.
"…no a potom odešel, tak sme-jé, čus Naruto!" Kiba vesele pozdravil příchozího a přátelsky si s ním plácnul. Bylo něco kolem osmé hodiny večer a v jednom z Konožských klubů zrovna probíhala oslava Saiovo a Choujiho narozenin, kam byl mimo jiné pozván i Naruto, která byla v plném proudu. Rozhlídnul se, kdo všechno tu je. Spoustu známých tváří ze školy, některé znal jen od vidění, s některými se bavil a některé neznal vůbec. Kiba mu hned přistrčil židli ke stolu, kde seděl spolu s dalšími lidmi a zrovna vyprávěl nějakou hrozně zajímavou historku. Všichni měli u sebe skleničku s nějakým nápojem. Hlasitá hudba, příjemná konverzace a veselá nálada během chvíle vnesla i Naruta do víru oslav a tak se i on brzo bavil, s menší výpomocí alkoholu.
"Hele, vy dva…" odchytl si oba oslavence a s rukou za zády k nim začal mluvit.
"Prej tu někdo slaví narozeniny, nevíte kdo to je?" zakřenil se a v ruce pro ně svíral dva menší balíčky. Každému z nich poblahopřál a předal dárky, ze kterých byli oba nadšení a pozvali ho na oplátku na drink. Jenže to neskončilo jen u jedné sklenky, a protože Narutovi stačí dost málo k tomu, aby se opil, brzo mu dělalo dost velký problém vůbec vstát a dojít si na záchod. Po cestě dvakrát málem spadnul, kdyby ho někdo nechytil a tak si oddychl, když se za ním zaklaply dveře od WC.
"To teda dá zabrat…" mumlal, když si po vykonání potřeby zapínal kalhoty a ten zatracený knoflík nešel a nešel.
"Nechceš pomoct?" ozvalo se pobaveně ode dveří a tak se ohlédl, kdo že to na něj mluví,
"Ne, zvládnu to sám!" zavrtěl hlavou, když zjistil, že je to opět Sasuke. Ten ho poslední dobou snad pronásleduje na každém kroku! Jeho stav mu ale moc nepomáhal a tak se po chvíli bezradného zápolení Sasuke už ani neptal a jedním rychlým pohybem mu kalhoty dozapnul. Moc toho nevypil a tak byl ještě, oproti Narutovi, v dost dobrém stavu.
"Vezmu tě domů, seš úplně na sračky." Prohlásil černovlásek a přidržoval Naruta, kterému se děsně motaly nohy.
"Nechci domů, chci bejt ještě tady! Mam žízeň!" protestoval a pokoušel se bránit.
"Ani náhodou, ty už nic pít nebudeš! Jdeme domů, ať chceš nebo ne, takhle tě tu nechat nemůžu!" chytnul ho Sasuke pevně kolem pasu, jeho ruku si přehodil přes ramena a vedl ho z plné zábavy ven, na čerstvý vzduch.
"Snad se ti po cestě udělá líp…" řekl si spíš pro sebe, protože Naruto moc nevnímal. Sasuke nevěděl, kde Naruto bydlí a jestli vůbec má klíče, proto se rozhodl, že ho vezme k sobě. Cesta trvala kolem čtvrt hodiny, a co chvíli musel opilého blonďáka uklidňovat a tišit, protože měl tendence řvát na celou ulici.

"Tak, a jsme tu…" zaradoval se, když se doplahočili k němu před barák. Ono táhnout opilého Naruta není žádná výhra. Zalovil v kapse pro klíče, a když odemkl, strčil Naruta dovnitř. Zase za nimi zavřel a až teď mu došlo, že neví, kde ho má uložit. Na gauči ho ale radši nechat spát nechtěl a tak se rozhodl, že Naruta nechá spát u sebe v posteli a sám si lehne do obýváku. Po cestě do pokoje se ale Naruto ozval.
"Mě je nějak špatně…" kníknul s rukou před pusou a Sasuke se zděsil.
"Drž to v sobě! Opovaž se to pustit dřív, než dojdeme k záchodu, jasný?!" přikázal, změnil trasu z ložnice na koupelnu a urychleně ho vedl k míse. Jen co se nad ní Naruto naklonil, už to z něj šlo ven. Sasuke nevěděl, jak dlouho s ním v té koupelně strávil, ale bylo to opravdu dlouho.
"Sakra, vždyť už ani nemáš co zvracet." Zakroutil hlavou, když z Naruta už tekla jen voda a pořád to ne a ne přestat.
"Vydrž tu chvíli, přinesu ti něco, co ti pomůže." Skočil rychle do kuchyně, ze spíže vytáhnul flašku coly a nalil trochu do skleničky. Vrátil se k Narutovi a donutil ho alespoň něco z toho vypít. Asi po deseti minutách se mu konečně udělalo líp a jen zmoženě seděl u záchoda.
"Dobrý? Tak pojď, půjdeme si lehnout." Chytil ho Sasuke znovu kolem pasu a odvedl do pokoje. Položil ho na postel a přikryl ho peřinou.
"Ty, Sasuke? Voníš po čokoládě…" zamumlal Naruto a vypadalo to, že ještě něco chce dodat. Víčka mu ale těžkly a on se neubránil spánku.
Na Sasukeho tváři se objevil lehký úsměv.
"Ty zase po vanilce…" zašeptal a odešel spát do obýváku.
.
Sluneční paprsky a ptačí zpěv probudili blonďatého chlapce. Bylo to sice krásně slunečné sobotní ráno, ale jeho neskutečně bolela hlava a co hůř, ze včera si nepamatoval skoro nic. Proto to byl pro něj šok, když otevřel oči a zjistil, že vůbec není u sebe doma!
"Kde to sem?!?" vyděšeně vykřikl a posadil se. Prohlížel si místnost, ale byl si jistý, že tady v životě nebyl. Bál se, v čím že bytě se to zrovna nachází, ale jeho uši zaslechly tichou melodii.
"Moment, to už jsem někde slyšel…?" zapřemýšlel a pátral v paměti, jenže melodie utichla a během chvíle se v místnosti objevil Sasuke.
"Co tohle má bejt?!" vyděsil se ještě víc, když viděl Uchihu ve dveřích.
"Jak je možný, že seš poslední dobou úplně všude, kam se hnu?! Tohle není normální!!"
"To je ale energie, po ránu." Usmál se Sasuke a přešel k němu blíž.
"V kuchyni máš něco k jídlu a taky ibalgin. Tipnul sem si, že ho asi budeš potřebovat…"
"Ty úchyle, co si mi udělal?!" přešel Naruto předchozí větu a pokračoval ve svém vztekání.
"Nic, co bych jako měl?"
"Znásilnil si mě!"
"Tak to je mi tedy líto. Až na to, že sem tě vzal z toho klubu, protože si nedokázal ani chodit. Nevěděl sem, kde bydlíš a nezbylo mi nic jinýho, než tě vzít ke mě. Blil si mi tu do záchoda asi hodinu a musel sem se o tebe postarat. Tak bys mohl aspoň poděkovat, usuratonkachi!" zamračil se Sasuke a odešel do kuchyně.
"P-počkej!" vyskočil Naruto z postele a hnal se za ním, "to sem nevěděl…promiň." Omluvně sklopil hlavu. Svět se zbláznil a Uzumaki Naruto se právě omlouvá Uchihovi!
"To nic. Najez se, ať je ti líp."
"Proč seš na mě najednou tak milej? Doteď sme se nemohli vystát, nechápu, proč se o mě tolik staráš." Zeptal se Naruto na něco, co mu naprosto nedávalo smysl. Sasuke se na to jen typicky pousmál.
"Hn…usuratonkachi." Řekl polohlasně a Narutovi z toho na čele vystoupla žilka.
"Baka!" oplatil mu nadávku, ale nakonec se usmál taky.
.
"Zase nějaký trapný akce…" protočil Shikamaru očima, když se celá jeho třída, v čele s Kakashim, usazovali na židle ve veliké hale.
"To teda, nechápu, proč sme radši nemohli zůstat doma!" přitakal Sai. V jejich škole probíhali přijímačky a tak jim vymysleli náhradní program. Proto právě seděli v divadle, kde probíhala jakási hudební akce. Měli tu vystoupit nějaké taneční skupiny, sbory a taky vybraní jednotlivci ve zpěvu či hře na čemkoliv.
"Třeba to nebude tak špatný…" zamumlal Naruto, když si pročítal program.
"To už sem se mohl přesvědčit minulej rok, že bude!" odpověděl mu Shikamaru a dál se věnoval skládání rubikovy kostky.
A opravdu se nemýlil. Narutovo nálada klesala čím dál tím níž. Vystoupení ho nijak extra nenadchla a tak mu nezbylo nic jinýho, než hrát nudný hry na mobilu.
"A dáme si menší pauzu!" oznámil hlasatel a všichni si alespoň na chvíli oddychli. Na podiu se zatáhla opona a v hale se všichni rozkecali. Někdo si šel koupit sladkosti do bufetu, nebo se jen tak projít ven. I Naruto se šel protáhnout a chvíli chodil po chodbě, než si šel zase sednout zpátky. Nečekal, že ho dneska ještě něco překvapí a tak se víc zavrtal do sedačky a díval se, jak se opona o chvíli později odtahuje.

"Tak pauzička skončila a teď přichází jednotlivci. Tady je Sasuke Uchiha se svou klavírní skladbou." Uvedl moderátor a Naruto jen co to zaregistroval, začal dávat větší pozor. Uchiha že hraje na klavír a vystupuje tady?
"Tahle písnička je pro tebe, usuratonkachi. Ne všechno je tak, jak si myslíš." Halou se rozlehl Sasukeho hlas z mikrofonu a Naruto moc dobře věděl, komu to je adresováno. Obzvlášť, když ho Sasuke celou dobu přímo propaloval pohledem. Polknul a zavrtal se víc do sedačky. Nevěděl, co od toho má očekávat. Až když se posadil ke klavíru a prsty se mu rozeběhly po klávesách s neobvyklou jemností, Narutovo srdce vynechalo pár úderů. To je ta melodie, kterou si onen neznámý v aule neustále cvičil a zkoušel hrát! To Sasuke je ten, koho vždy po škole poslouchal a obdivoval. Pootevřel pusu a sledoval scénu před sebou. Tak konečně ho vidí, když hraje. Hlavu má mírně skloněnou a vlasy mu padají do obličeje, ruce jsou uvolněné a přesně ví, kam je položit. Ten nádherný zvuk klavíru teď Naruto mohl slyšet i jinak, než jen přes zavřené dveře. Tenhle okamžik pro něj měl neobvyklé kouzlo. Zvlášť, když Sasuke řekl, že tahle skladba je pro něj. Byla překrásná a Naruto věděl, kolik mu stála úsilí a jak dlouho ji cvičil. Oči se mu zaleskly slzami, ale ty hned zamrkal a trochu se zamračil. Nebude přece brečet dojetím, jako nějaká baba. I tak mu ale srdce štěstím plesalo…
Poslední tóny, než klavír utichl a místností se rozlehlo hrobové ticho, po kterém následoval obrovský potlesk. Nikdo nevěděl, že Sasuke je tolik nadaný a nutno říci, že si ho opravdu zasloužil.
"Doufám, že se ti to líbilo, protože…to všechno protože tě tolik nenávidím, až tě miluju k zbláznění." S úsměvem dodal do mikrofonu, než se odebral z pódia pryč. Naruto to nemohl nechat jen tak a vyběhl ze své sedačky do šaten téměř bleskovou rychlostí.

"Ty blbče, to si musel čekat až na tuhle chvíli?!" řekl naoko naštvaně a přitáhl si Sasukeho pro dlouhý a horký polibek.
"Taky tě nesnáším, Sasuke. Nesnáším tě, protože nikdo moje srdce ještě tolik nepobláznil, jako ty…" řekl s úsměvem v černovláskovo náruči a věnoval mu další polibek, který mu Sasuke moc rád oplatil. Konečně mohli být spolu, i když trvalo dlouho, než se k tomu jeden z nich odhodlal…
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 eSmy affik:) eSmy affik:) | Web | 28. května 2011 v 22:28 | Reagovat

paani...tak to bolo uplne skvele....proste užasne:D....teším sa, keď napíšeš niečo ďalšie:D

2 terkic terkic | Web | 29. května 2011 v 10:38 | Reagovat

krásn romantické a vtipné, prostě moje gusto:-)

3 Chrona Chrona | Web | 29. května 2011 v 19:50 | Reagovat

Moc hezká povídka ^^

4 Carolline Carolline | E-mail | Web | 20. června 2011 v 17:03 | Reagovat

krása.. :) O_O

5 Kaze-chan Kaze-chan | Web | 2. července 2011 v 0:21 | Reagovat

naprosto úžasné vážně super povídka :-D  :-D

6 Christine Christine | Web | 31. srpna 2011 v 20:25 | Reagovat

dokonale noblesní, úžasně krásné a kdo ví co ještě, klobouk dolů ;-)

7 Muff* Muff* | Web | 3. září 2011 v 23:40 | Reagovat

Tuhle povídku čtu už po 4té a pořád mi příjde lepší a lepší.. Podle mě je to jedna ze tvých nejlepších povídek.Já mám ráda spíš ty z normálního světa možná proto ;)

8 sillyobject sillyobject | Web | 8. května 2012 v 23:17 | Reagovat

Úžasné, zlepšila jsi mi večer :D Taky píšu, mohla by jsi se kouknout na můj blog? http://sillyobject.blog.cz/ Omlouvám se za spam.

9 pája pája | 13. května 2012 v 12:43 | Reagovat

ooooooooouuuu já se normálně nemohla .
užasný moc kvělí prostě kawaii [:tired:]  :D  :-D  :-D  :D

10 Maggie Maggie | Web | 7. července 2012 v 22:01 | Reagovat

A ted mu rekne, ze zna jeste jednoho Usuratonkachiho a ze on je jen nejaka "blondýna", která se o něj zas jen pere.. :DD
Ale tohle bylo fakt mistrovsky dilo!! ;D

11 Mia Mia | 24. července 2012 v 21:10 | Reagovat

Tak tohle by mohlo bejt i kapitolový! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama